Mladá odvážná dívka stojí vedle oltáře, zatímco Karel VII. dostává arcibiskupovo pomazání. Dav shromážděný v katedrále očima sleduje každý Janin pohyb. Nebýt jí, sotva by tu dnes byl jejich král. Pro velkou část přítomných je ve skutečnosti hrdinkou ona, a ne panovník…
„Doveď Karla VII. do Remeše, aby se dal korunovat,“ našeptávají Janě z Arku (1412–1431) podivné hlasy. Při pasení ovcí ji „navštěvuje“ svatá Markéta a svatá Kateřina. V závěru se přidává i archanděl Michael. Jana uposlechne a celou misi se jí podaří dotáhnout do konce.
Brzy ráno 17. července 1429 se několik pánů vydává do remešské baziliky Saint-Rémi, kde vyzvednou posvátnou nádobu určenou ke královskému pomazání. Zdejší církevní představitel ji pak slavně nese do remešské katedrály, kde ji předává arcibiskupovi.
Přichází dauphin Karel VII. (1403–1461) v doprovodu světských pánů a biskupů. Podle tradice symbolizují mocné lidi říše. Vpředu válečník, baron Gilles de Rais (1404–1440), s trojlístkem dalších drží obřadní meče.
Korunu a žezlo nesou orleánský vévoda Jan z Dunois (asi 1403–1468) a vévoda Jan II. z Alençonu (1409–1476).
Budoucího krále chrání 800 vojáků. Obřad začíná už o deváté ráno. Karel VII. skládá přísahu. Slunce mezitím vystoupilo vysoko na obloze a přes rozetové okno vrhá do katedrály záblesky svých paprsků. Zní varhany a prostorem se ozývá sborový zpěv. Trubky mohutně troubí.
Málem spadne střecha
Arcibiskup Régnault (1380–1444) kráčí k oltáři, zdobeném spoustou hořících svící.
„Pomazávám tě svěceným olejem na krále. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého,“ pronáší. „Ať žije král věčně,“
volají lidé. Katedrála je narvaná k prasknutí. Oděvy vzácných hostů září pod tíhou drahokamů.
Zejména vojevůdce Étienne de Vignolles (asi 1390–1443), přezdívaný La Hire, se pyšní rudým sametovým pláštěm pokrytým spoustou stříbrných zvonečků, který budí obdiv.
Arcibiskup se modlí, aby král byl hoden své moci. Karel VII. se mezitím z prosté dlouhé šedé haleny převléká do nákladných šatů. Nakonec dostává na hlavu korunu. „Noël! Noël!“ ozývá se opět odevšad.
Trumpety teď zní tak hlasitě, že „se zdálo, že se roztrhne klenba střechy“, líčí očití svědkové.
Panna klesá k zemi
Během celé korunovace se Jana ani na chvilku nehne od krále. Stále stojí s korouhví po jeho boku. Najednou ale prapor odevzdává jednomu z okolo stojících pánů. Klesne na zem ke Karlovi. Obejme jeho kolena a nohy mu zasypává polibky. Pak vzhlédne a se slzami v očích zvolá:
„Vůle Boží se proměnila ve skutek. On chtěl, abych osvobodila Orléans a abych tě doprovodila do Remeše, kde bys byl korunován, protože ty jsi skutečný král, tobě náleží francouzské království.“ Odbila druhá hodina odpolední a slavnost je u konce…
Poslové teď spěchají, aby o slavnosti podali zprávy královně Marii z Anjou (1404–1463) a její matce Jolandě (1381–1442). Krátce před příjezdem do Remeše totiž Karel VII. ještě stihl poslat své ženě a tchyni pokyny: „Vraťte se do Bourges, operace, kterou provedu, je nebezpečná.“
Navíc jeho doprovod se domnívá, že podstatná je hlavně korunovace krále. Marie si proto bude muset na svoji slavnou chvíli ještě počkat. Podobně jako ostatní francouzské královny je korunována později v Paříži při mnohem skromnějším obřadu.
Boje stále pokračují
„Svádíte a klamete nevědomý lid a dosahujete toho jenom tak, že používáte služeb pověrčivých a zavrženíhodných osob jako jakési prostopášné, vykřičené a odpadlické ženské, která vězí v mužském oděvu,“ píše vévoda z Bedfordu Karlovi VII. po jeho korunovaci.
Slavnostní akt neuznává. Jediným králem Francie je podle něj mladičký Jindřich VI.
Odpadlickou ženskou samozřejmě nemá na mysli nikoho jiného než Janu z Arku. Karel VII. nechává 21. srpna 1429 rozpustit armádu, která mu provolávala slávu při korunovaci. Odmítne se vydat v doprovodu Jany do Normandie.
Usiluje o usmíření s Filipem III. Dobrým, který na něm obratem žádá území v povodí řeky Oise a kraj Compiègne. Karel VII. sice získává převahu, ale boje stoleté války ještě zdaleka nejsou u konce…
