Živoucí mrtvoly, svatba na hřbitově, blikající světla a vyděšená dívka, hledající azyl v márnici. To nejsou scény z moderního filmového hororou, ale poctivá porce hrůzy z pera českého obrozeneckého spisovatele. Kam se hrabe Hollywood!

„Již jedenáctá odbila a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela.“ Právě tak začíná děsivá balada Svatební košile, patřící do sbírky Kytice od literáta a folkloristy Karla Jaromíra Erbena (1811-1870).

Začátek je tak poměrně nevinný, ale brzy se všechno zvrhne.

Noční horor

Mladá dívka čeká na svého milého, který se dlouho nevrací z ciziny a protože je na světě sama, v modlitbě neuváženě žádá, aby mohla raději zemřít, než aby se trápila jako kůl v plotě.

A pak se vyvolený jejího srdce nečekaně objeví uprostřed noci a láká ji ven s tím, že si ji hned vezme za manželku. Ocitnou se posléze na hřbitově a tam nevěsta s hrůzou pozná, že její ženich je vlastně živoucí nebožtík.

Zachrání se tím, že se před ním zavře v márnici a usilovně se modlí. Ráno po nevydařené svatbě zůstávají na hrobech roztrhané svatební košile, které nešťastná dívka dříve sama ušila a v noci vzala s sebou.

Tato báseň údajně vychází ze skutečné příšerné události, která se měla v dávné minulosti odehrát na posvátné hřbitovní půdě. O to, kde k tomu došlo a kterým hřbitovem se vlastně Erben inspiroval, se vedou diskuze. Nejžhavějšími kandidáty jsou dvě místa v Čechách.

Temné stopy dávného rituálu?

První z nich se nachází ve Velharticích na Klatovsku. Zdejší tajemný kraj plný pověstí a magie si Karel Jaromír Erben oblíbil a jako sběratel pověstí a všeho, co souvisí s folklórem, se pídil po zdejších legendách.

Jedna z nich mluví o události, která se měla odehrát právě na místním hřbitově. V dávných časech poblíž Velhartic táboří vojáci, táhnoucí do bitvy. Jeden z nich se seznámí se zdejší dívkou, zamilují se do sebe a slíbí si lásku až za hrob.

Mladý voják ale zahyne v bitvě a o krásnou dívku se uchází jeho kamarád. Ta ho odmítne a tak zhrzený mládenec vyhledá čarodějnici, která oživí mrtvého vojáka, jenž vyrazí za svou vyvolenou. Dívka z příšerného setkání onemocní.

Nakonec se sice uzdraví, ale celá děsivá událost prý zanechá na hřbitově své stopy a citlivější jedinci i psychotronici poukazují na údajnou přítomnost silně negativní energie. Známý je i hřbitovní kostel sv.

Máří Magdalény, kde se na štítu objevují skvrny, připomínající dívčí tvář. Ta s událostí nejspíš nesouvisí, ale přesto dodává hřbitovu punc místa, plného paranormálních jevů, které je v hledáčku lovců duchů a záhadologů.

Inspirace v rodišti

Stejně magickou atmosféru má i Erbenovo rodné Podkrkonoší, kde místní starousedlíci na samotách rádi komunikovali se světem „na druhé straně“ a provozovali různé domácí čarování.

Právě v tomto kraji se nachází další místo, které se mohlo stát inspirací pro Erbenovo dílo. Jde o poutní kostelík svatého Petra a Pavla v místě zaniklé obce Byšičky, stojící na návrší východně od Lázní Bělohrad.

Je obklopený hřbitovem, svázaným s některými strašidelnými legendami. Literáta však pravděpodobně stejně nebo ještě více než pověsti v tomto případě inspiruje samotný kostelík, čnící ve volné krajině.

Podle něj pak vylíčí ve své baladě svatostánek i hřbitov, kam si svou snoubenku odvede mrtvý ženich.

Děsivé setkání

Ale existuje i třetí místo, které by mohlo sehrát tuto roli a tím je podle některých teorií kostel svatého Prokopa u Krupky na Teplicku. Také tady se podle pověsti jedna místní obyvatelka kdysi setká s „nemrtvými“.

Kde se však spisovatel doopravdy inspiroval zůstane nejspíš tajemstvím. Sám totiž ve svém pojednání mluví o dvou verzích lidového příběhu, ale s konkrétní oblastí žádnou z nich nespojuje.