Počátkem prosince 1980 se zdá všechno na dobré cestě. John Lennon překonal krizi, s Yoko Ono pracuje na novém singlu a v rámci propagace právě vydaného alba Double Fantasy rozdává rozhovory.
V některých dokonce poprvé připouští, že by se Beatles mohli někdy v budoucnu při nějaké příležitosti sejít.
Současně ho však trápí noční můry, ve kterých figuruje smrt. Jednou jí ráno dává instrukce k nakládání s právy k jeho tvorbě pokud zemře, podruhé se bojí, že by mohla zemřít ona.
„Ale Johne, jsem starší než ty, takže je přirozené, že odejdu první,“ říká mu, ale on se s tím nechce smířit. „Ne, to nemůžeš. Prostě nemůžeš.“
Nabitý program a nabitá pistole
Po klidném i když pošmourném víkendu, se v pondělí 8. prosince šedá přikrývka nad New Yorkem roztáhne, obloha je bez mráčku. Lennonovi mají nabitý program.
Ráno přichází do jejich bytu v budově Dakota na 72. ulici slavná fotografka Annie Leibovitzová (*1949) na domluvené focení pro obálku časopisu Rolling Stone, potom rozhovor s Davem Sholinem pro rozhlasovou stanici RKO. Ten se protáhne až do 17 hodiny.
V 18 hodin už přitom mají být v nahrávacím studiu Record Plant. John se před domem přesto zastaví, aby se podepsal čekajícím fanouškům. „Johne, přijdeme pozdě,“ popohání ho Ono. „OK,“ kývne, ale přesto se podepíše i těm zbývajícím.
Je mezi nimi také brýlatý tlouštík Mark David Chapman (*1955, více o něm v Epoše 6/2018). Na rozdíl od ostatních fandů neodchází, ale zůstává před domem. Nepřijel si totiž pro podpis.
Bývalý fanda Beatles je posedlý myšlenkou Lennona zabít, údajně za jeho výrok, o tom, že jsou Beatles větší než Ježíš, a také pro jeho faleš.
„Káže o míru a lásce, přitom má jachty, vily, miliony na kontě a nám, obyčejným lidem, se vysmívá,“ vykládá manželce Glorii. Dokonce se jí svěří svým záměrem a ukáže jí zbraň, kterou si pořídil. Ona však nevolá policii ani psychiatra. Myslí si, že jsou jen takové řeči.
Poslední kulka přetne aortu
Lennon s Ono pracují ve studiu do pozdních nočních hodin. Cestou zpátky je John v podivném rozpoložení. „Vyznával mi lásku, řekl mi ty nejkrásnější věci, a tak naléhavě, jako by k tomu měl poslední příležitost,“ vzpomíná později Yoko Ono.
Opravdu Lennon tušil brzkou smrt? Nebo si Ono poslední společný den značně přibarvila? Kdo ví? Každopádně k Dakotě přijíždí přibližně ve 22:50. Vystoupí z limuzíny a zamíří ke vchodu. Je to jen pár kroků. Jenže ve stínu klenutého podloubí čeká Chapman.
Když kolem něj projde Yoko Ono, vytáhne z kapsy revolver Charter Arms .38 Special. Když ho míjí Lennon, který jde pár kroků za Ono, pětkrát ho střelí do zad.
První kulkou mine a zasáhne jedno z oken, další dvě však proniknou do plic, jedna roztříští rameno a poslední protne aortu. Přesto je Lennon schopen udělat pár kroků k recepci než se zhroutí se slovy „Někdo na mě vystřelil.“.
Zatímco se nad ním sklání zoufalá Ono a recepční Jay Hastings, který se pokouší o první pomoc, Chapman neutíká. Sedne si na obrubník a čeká na policii. „Víš cos to udělal?“ křičí na něj vrátný. „Jo, zastřelil jsem Johna Lennona,“ odpoví a otevře si knihu Kdo chytá v žitě.
Ztratí čtyři litry krve
Během několika minut jsou na místě dva policejní vozy. Zatímco Steve Spiro a Peter Cullen zatýkají Chapmana, policisté Bill Gamble a James Moran se rozhodnou nečekat na sanitku, naloží Lennona na zadní sedadlo služebního vozu a zamíří do nemocnice St.
Luke’s-Roosevelt Hospital Center. Lennon se sice cestou nakrátko probere, ale v nemocnici už pro něj nemohou nic udělat. Ztratil téměř čtyři litry krve a přes dvacet minut intenzivní resuscitace se již neprobere.
„Byl zasažen střelami dum-dum, které se v těle deformují a působí devastující zranění vnitřních orgánů. Nikdo nemůže přežít taková zranění déle než pár minut,“ říká vrchní lékař Elliott Gross.
Ironií osudu právě v okamžiku, kdy je Lennon prohlášen za mrtvého, hrají v nemocničním rozhlase All My Loving od Beatles. Soud nemá těžkou práci. Shledá Chapmana vinným a odsoudí ho za vraždu na doživotí, s možností podmínečného propuštění po dvaceti letech. Chapman však dodnes marně žádá o propuštění.
