Lezavé ráno, bahno, vyčerpaní vojáci. U trojnožky s lafetovým štítem se za 42,5 centimetrovou hlavní zákopového kanonu ráže 37 milimetrů činí tři vojáci. Jejich pohyby jsou už dokonale sehrané…

Dostřel jejich svěřence, mimochodem vyráběného v plzeňské Škodovce, má být 2200 metrů. Trojice ale ví, že efektivní střelba má smysl jen do jednoho kilometru. Tříštivotrhavá střela má rychlost 175 metrů za sekundu.

Jméno jednoho z těchto mužů bude znát takřka celý svět – pamatovat si ho bude hlavně podle slavného myšlenkového experimentu Schrödingerovy kočky.

Rakouský fyzik a nositel Nobelovy ceny z roku 1933 Erwin Schrödinger (1887–1961) je expert na kvantovou mechaniku. Výzkumné práce na univerzitě musí jít stranou – vypukne válka a on nastoupí k dělostřelectvu. U něj ale celou dobu nevydrží.

Poslední rok největšího válečného střetu, jaký do té doby lidstvo poznalo, tak tráví překvapivě jako meteorolog.

Příběh hrdinské jizvy

Budoucí hvězda stříbrného plátna Humphrey Bogart (1899–1957) je zamlada flink a povaleč. Nedokončí ani soukromou střední školu. Sehnat práci není pro nedostudovaného středoškoláka jednoduché. A tak v roce 1918 vstoupí do amerického námořnictva.

Válku tráví Humphrey na palubě lodi USS Leviathan v Atlantiku, v neustálé ostražitosti před německými ponorkami.

Bogart je podle vojenských záznamů vzorný námořník a jediný přešlap spáchá až po skončení války, když se v Evropě nestačí nalodit na odplouvající USS Santa Olivia a skončí na 3 dny v base za svévolné opuštění jednotky.

Dokladem hrdinské služby budoucího herce má být mužná jizva, která zdobí jeho obličej. Prý k ní přijde během nepřátelského ostřelování Leviathanu Němci.

Jiný populární příběh říká, že Bogart utrpí zranění během transportu válečného zajatce, který ho do obličeje uhodí uvolněnými pouty. „Tu jizvu mám už od dětství,“ přizná nakonec Bogart.

Její příběh je dílem hollywoodského studia, které chce posílit mužnost hrdiny slavných bijáků.

Hořké sousto nikdy nespolkne

Cestovatel, arabista, spisovatel a geniální stratég. Muž, který se ještě za života stane legendou. „Považuji ho za jednoho z největších mužů naší doby. Nikdo už nebude jako on.

Jeho jméno bude navždy žít v letopisech války,“ staví ho na piedestal britský premiér Winston Churchill (1874–1965).

Řeč je o Thomasi Lawrencovi (1888–1935) neboli Lawrencovi z Arábie, Britovi, kterému se podaří na první pohled nemožné: Sjednotí znepřátelené arabské kmeny v boji proti Osmanské říši a roku 1916 zorganizovat povstání, jaké nemělo obdoby.

Atentáty na železniční trať, přerušení vodovodů, útoky na menší skupiny nepřátel. Lawrence nemá žádnou vojenskou zkušenost, ale vede si jako nejzkušenější obchodník, partyzán i psycholog v jednom.

Pod vedením světlovlasého modrookého Brita, který miluje poušť a zná zdejší jazyk, se povstalci obsadí 1. října 1918 Damašek! Plukovník Lawrence ale doufá, že osvobozená připadne Arabům. Jenže to Britové a Francouzi nemají v plánu.

Tady už nepomůže ani Lawrencova pověstná diplomacie. Znechucený a s pocitem viny odmítá všechny vojenské pocty a raději slouží jako vojín pod falešným jménem. Umírá roku 1935 při bouračce na motorce.

O 7 let později jeho hvězda opět vychází – na plátnech kin běží film Lawrence z Arábie. Dostane sedm Oscarů.