Kdo byl největším dobyvatelem starověku? Těch jmen by se pár sešlo. Určitě mezi nimi ale nesmí chybět zakladatelem perské říše Kýros II. Veliký (590/580–530 př. n. l.) z dynastie Achaimenovců.

V dávných Pasargadách, hlavním městě a vůbec první metropoli achaimenovské říše ležící přibližně 43 km od íránské Persepole, se činí znalí stavaři – aglomeraci cíleně postaví tak, že dokáže odolat zemětřesení.

Nejskvostnější ze zdejších památek se stane právě palác a hrobka Kýra.

Dnes už si její monumentálnost neužijete, ale římského gramatika Gaia Iulia Hygina (asi 64 př. n. l. –17 n. l.) ještě zastihne v dobré kondici. Gaius má důvod k radosti: Původně je totiž otrokem císaře Augusta (63 př. n. l.– 14 n.

l.), který mu však udělí svobodu. Tu si talentovaný polyhistor dokáže vychutnat do poslední kapky svého rozvinutého intelektu.

A bude to právě Kýrův palác (respektive hrobka), která mu vezme dech a kterou chce pasovat do sedmičkového seznamu. Zřejmě. S jistotou se to říci bohužel nedá, jeho dílo se totiž zachová jen ve zmínkách mnohých dalších autorů.

Ani dva jemu připsané spisy – Fabulae a De astronomica – zřejmě nepsal on. Na to je v nich příliš naseto hrubicemi i faktickými chybami.

Koloseum: Mohly nám zbýt divy dva

Na rozdíl od Hygina, římský mistr epigramů s hispánskou krví, Marcus Valerius Martialis (40/43–102), který se narodí v posledním roce nechvalně proslulé vlády císaře Caliguly (12–41), by se dnes mohl pochlubit 14 dochovanými knihami.

V seznamu nejpozoruhodnějších památek, které nesmí dozajista žádný starověký cestovatel minout, by moc rád viděl Amphitheatrum Flavium, které dnes známe coby Koloseum.

Ostatně, užije si ho ve vší naleštěnosti novoty, dokončený je roku 80. Pokud by se do elitního seznamu amfiteátr býval dostal, mohli jsme na něm mít dnes dvě dochované památky…

Sacsayhuamán: Vzhůru za oceán!

Dlaní přejede po kamenném bloku a poté se do spáry zdi pokusí strčit prst. Marně. „Nevídáno,“ utrousí nakonec španělský conquistador Pedro Sánchez de la Hoz (1514– 1547), když prvně stane v místech, kde končí jihoperuánské Cuzco.

Místní tomu místu říkají Orlí hnízdo, my ho známe v původním znění coby Sacsayhuamán. Jde o inckou stavbu seskládanou z gigantických, přesně opracovaných a dokonale do sebe zapadajících kamenných bloků.

A přestože Pedro Sánchez slouží zprvu jako pravá ruka uchvatitele Francisca Pizarra (1476–1541), zatracovaného dobyvatele říše Inků, jejich odkaz ho do jisté míry fascinuje.

Stane se kronikářem pádu jedné civilizace a zároveň vyzdvihuje její úroveň – míní, že Orlí hnízdo by mělo sesadit některý z již neexistujících divů světa a stát se plnohodnotnou součástí seznamu…