S rozvojem vědy již nikdo dávno nevěří, že by existovalo něco jako nesmrtelná duše. Podle lékařů je lidské vědomí chemickým procesem, který s posledním výdechem navždy zmizí.

V roce 1907 se však americký lékař Duncan McDoughall rozhodne dokázat, že duše je skutečná a měřitelná!

Duncan McDoughall (1866 – 1920), který na počátku 20. století provozuje lékařskou praxi v Haverhillu v Massechusetts, má kromě rutinní práce praktického lékaře ještě jiné zájmy.

Narozdíl od většiny ostatních kolegů je totiž přesvědčen, že lidská duše je skutečná a má hmotnou podstatu, což hodlá dokázat pomocí experimentu.

Jak zvážit duši?

Doktor McDoughall předpokládá, že pokud má duše hmotnou podstatu, musí se zákonitě projevit na hmotnosti lidského těla, když jej po smrti duše opustí. Jak ji ale zvážit? Po delších úvahách má odhodlaný McDoughall jasno.

Sestrojí gigantické váhy, na které je možné umístit celou postel, a to i s umírajícím pacientem. Jejich přesnost vychvalují všichni, komu je předvede, odchylka je totiž jen pár gramů!

Poté přesvědčí několik dlouhodobě a nevyléčitelně nemocných pacientů, aby je na zařízení mohl umístit, až se přiblíží jejich poslední hodinka.

Neuvěřitelné výsledky experimentu

Poté, co se pacient trpící tuberkulózou octne na prahu smrti, McDoughall nelení a skutečně jej na speciální zařízení přemístí. Jakmile vydechne naposledy, ručička na váze prudce poklesne přesně o 21 gramů.

Protože panuje podezření, že rozdíl způsobil poslední výdech, asistent nafukuje a opětovně vyfukuje plíce zesnulého, avšak na výslednou hmotnost to nemá žádný vliv. Také názor, že za úbytek hmotnosti může povolení svěračů mrtvého těla, McDoughall vyvrací.

I kdyby k němu došlo, nacházely by se výkaly stále na váze, takže by se tento jev nijak neprojevil.

Opakování matka moudrosti

Doktor McDoughall se rozhodne, že pokus několikrát zopakuje. Provede jej ještě pětkrát a pokaždé dojde vesměs ke stejnému závěru. Nyní již ani trochu nepochybuje o tom, že se mu právě podařilo prokázat hmotnou podstatu duše.

O svém objevu v březnu roku 1907 informuje deník The New York Times, jeho práce je však přijímána rozpačitě. Myšlence, že by duše mohla existovat a navíc by mohla mít hmotnou podstatu, se řada lidí zdráhá uvěřit.

A nutno uznat, že z dnešního úhlu pohledu jeho práce zdaleka nedosahuje potřebných odborných kvalit pro to, aby mohla být pokládána za pravdivou.

Pro psy nebe není

Protože je doktor McDoughall pečlivý a doufá, že díky svému objevu přijde na další zajímavá fakta o životě po smrti, otestuje své zařízení také na patnácti psech. Přesně, jak předpokládal, ručička váhy se ani nepohne.

Jak by také mohla, každý přeci ví, že zvířata nemají nesmrtelnou duši a brána do nebe pro ně tak zůstane navždy zavřená!

Šťastný objevitel to považuje za definitivní potvrzení správnosti své domněnky a až do smrti je přesvědčen o tom, že lidská duše skutečně odchází do nebe. Zda se hmotnost jeho těla poté, co skonal, snížila o oněch 21 gramů, se však nejspíš nikdy nedozvíme…