Zřejmě nikdy svět nebyl tak blízko ke kompletnímu zničení jako na podzim roku 1962. Druhá polovina října byla skutečně horká, jaderné střely již byly odjištěny a připraveny zasáhnout svůj cíl…
V říjnu 1962 si americký prezident John F. Kennedy v Oválné pracovně Bílého domu prohlíží fotografie. Ovšem nejsou to snímky z nějakého rodinného alba, nýbrž jasný důkaz, že Sovětský svaz buduje na Kubě raketové základny.
Na Kubě, která je jen kousek od amerického pobřeží. Balistické střely středního doletu tak mohly zasáhnout New Orleans, Houston, Washington nebo Dallas. Americká administrativa zaujme vůči Sovětům tvrdý postoj. Svět se dostává na pokraj jaderné války.
Jak se zbavit Fidela?
V roce 1959 se moci na Kubě, tedy v podstatě na „americkém zadním dvorku“, ujal mladý revolucionář Fidel Castro. Ze začátku váhal, jak by měl vypadat jím nastolený nový režim. Postupem času se ale stále více přikláněl k Sovětům.
Znárodnil americký majetek, což Američany znepokojilo, a tak hledali cesty, jak se nepohodlného Castra zbavit. Pokus o invazi jednotek kubánských exulantů v Zátoce sviní však v roce 1961 skončil naprostým fiaskem.

Čtyřiadvacátého května 1962 Nikita Chruščov nařídil tajné rozmístění raket na Kubě. Jednalo se o 24 odpalovacích ramp SS-4 (36 raket s doletem 2000 kilometrů) a 16 ramp SS-6 (24 raket s doletem 4 500 kilometrů).
Americké tajné služby v tomto ohledu selhaly, až v srpnu získala CIA indicie, že se na Kubě děje cosi podezřelého.
Ježek v kalhotách
Do poloviny října se Američanům před nosem podařilo Sovětům na Kubu dostat nejen rakety a vybavení, ale také více než 40 000 vycvičených a vyzbrojených vojáků.
Chruščov byl hrdý na svůj plán „zasunuť ježa Amerikancam v štany“, tedy strčit Američanům ježka do kalhot.
Když americká špionážní letadla odhalila na Kubě nejen přítomnost raket, ale i vojsk na Kubě, Kennedymu se hrůzou zježily vlasy. Okamžitě svolal svůj štáb, vědom si toho, že americký výstražný systém oblast Karibiku vůbec nepokrývá.
Co v danou chvíli dělat? Generálové z Pentagonu argumentovali tím, že USA mají v raketách převahu 8 : 1. Je tedy třeba toho využít a sovětské základny zničit silou.
Kennedy se ale nakonec přiklonil k názoru, že Moskva musí dostat příležitost z celé ošidné záležitosti vycouvat.
Blokáda, či karanténa?
18. října se Kennedy sešel se sovětským ministrem zahraničí Andrejem Gromykem. Sovětský představitel jen mlžil. Konstatoval, že Sovětský svaz Kubě pouze pomáhá s modernizací zemědělství a Kubě poskytuje jen malé množství obranných zbraní. O raketách na této schůzce kupodivu nepadlo jediné slovo.
O čtyři dny později Kennedy vystoupil v televizi. V emotivním projevu oznámil národu, že Sovětský svaz na Kubě rozmístil rakety schopné nést jaderné hlavice. Zároveň vyhlásil, že Kuba bude podrobena americké karanténě.
„Blokáda je termínem války a cílem karantény byl přesný opak,“ vysvětlil tehdejší americký ministr obrany Robert McNamara.
Vyhlaste pohotovost!
Tak se kolem Kuby uzavřel kruh tvořený americkými plavidly a letadly. K němu se pomalu přibližovaly sovětské lodě a ponorky převážející další náklad.
Ve Spojených státech propukala panika, lidé zkupovali zásoby a schovávali se do trvalých i provizorních protijaderných krytů.
Noc z 24. na 25. října byla kritická. Nad Atlantikem se to hemžilo americkými bombardéry B-52, B-47 a B-58. Sila raket s jadernými hlavicemi byla otevřena, posádky na základnách dostávaly tajné kódy k odpálení střel.
Vojáci přespávali v uniformách a se zbraní v ruce. Pro americké letectvo byl vyhlášen stupeň DEFCON 2. Stupeň DEFCON 1 pak už znamená válku. Situaci vyostřil i Chruščov svým prohlášením, že jeho lodě žádná karanténa nebo blokáda nezastaví…
Brutální matematika
Kennedy i Chruščov byli naštěstí natolik při smyslech, že si dokázali uvědomit, do jaké zkázy se svět žene. Nakonec dal Chruščov 25. října pokyn k zastavení sovětských lodí. Pět minut před půl jedenáctou si celý svět mohl oddechnout.
Aby si sovětský vůdce zachoval tvář, vznesl dva požadavky: USA slíbí, že Kubu nenapadnou a zároveň zruší své raketové základny v Itálii a Turecku. Američané poslali po ministru zahraničí Deanu Ruskovi souhlas.
Zdálo se, že vše je na dobré cestě, ale o dva dny později znovu přituhlo. Nad Kubou byl sestřelen americký špionážní letoun Lockheed U-2, jeho pilot major Rodolf Anderson, Jr. zahynul.
Zároveň se sovětská ponorka s jadernými zbraněmi na palubě pokusila dostat skrze blokádu. Americký torpédoborec USS Beale na ni svrhl hlubinnou nálož. Ta explodovala a posádka ponorky si myslela, že válka právě začala. Naštěstí ponorka své zbraně neodpálila a místo toho se vynořila nad hladinu.

Použijte všechny síly!
Situace se přiostřovala. „Začne skutečná válka, ve které zemřou miliony Američanů a Rusů. Situace se může vymknout kontrole, a to s nezvratnými důsledky,“ varoval ministr spravedlnosti Robert Kennedy sovětského velvyslance ve Washingtonu Dobrynina.
V pohotovosti byli i Sověti. „Pro případ úderu amerického letectva na naše zařízení bylo rozhodnuto použít všechny dostupné protiletecké síly,“ zní v příkazu, který dostal tehdejší velitel sovětských sil v Havaně generál Isa Plijev.
Sovětská strana se navíc potýkala s komunikačními problémy, takže Chruščov měl jen velmi slabou kontrolu nad svými jednotkami na Kubě. Jaderné střely byly pod kontrolou obyčejného majora.
Fidel Castro neskrývá zklamání
Kreml i Bílý dům nakonec kompromisní návrh o stažení raket z Kuby resp. z Turecka odsouhlasily. Hned 28. října začali Sověti na ostrově doutníků a třtiny s demontáží svých zařízení.
Celý svět si mohl oddechnout, studená válka sice pokračovala, nepřerostla však v jadernou apokalypsu.
Jeden muž byl však z celého vývoje zklamán: Fidel Castro. Ten doufal, že SSSR na USA zaútočí, třeba i jadernými zbraněmi. Naštvaný vůdce kubánské revoluce v zápalu vzteku rozbil několik sklenic a zrcadel.
„Castro nám v dopise napsal, abychom sami jako první zahájili atomovou válku. Zřejmě vůbec nemá představu o tom, co to je termonukleární válka, co to jsou atomové zbraně,“ postěžoval si 30. října Nikita Chruščov.