Ani FBI, ani Scotland Yard. Titul největší mezinárodní policejní organizace na světě patří Interpolu. Je to už 100 let, co se zrodil. Začátky nejsou jednoduché. Chvíli nad ním dokonce vlaje hákový kříž a šéfuje mu „kat českého národa“ Reinhard Heydrich.
1. S Heydrichem v čele!
Po anšlusu (připojení Rakouska 12. března 1938 k Německu) se celá organizace se sídlem ve Vídni dostane pod kontrolu Adolfa Hitlera (1889–1945) a spol. Většina členských států tehdy odmítne s novým vedením spolupracovat.
Prezidentem Interpolu (tehdy vlastně ještě Mezinárodní komise pro kriminální policii) je totiž jeden zločinec vedle druhého. Všichni umírají předčasně.
Esesáka Ottu Steinhäusla (1879–1940), který do čela organizace nastoupí v roce 1938, připraví o funkci i život v roce 1940 tuberkulóza. Jeho nástupce Reinharda Heydricha (1904–1942), který spojí organizaci s říšskou policií, zase českoslovenští parašutisté.
Arthur Nebe (1894–1945) je oběšen v březnu 1945 za účast na atentátu na Hitlera z 20. července 1944. Na popravišti končí i Ernst Kaltenbrunner (1903–1946), který je po Norimberském procesu v říjnu 1946 oběšen.
2. Prostředník v boji se zlem
V současnosti Interpol sdružuje 195 členských států s tím, že každý z nich má své vlastní ústředí. Po celém světě je pak mimo to rozeseto ještě sedm regionálních poboček Interpolu, jehož hlavní sídlo je ve francouzském Lyonu.
Oproti běžné představě není Interpol nadnárodní agenturou pro vymáhání práva a nemá žádné agenty se zatýkacími pravomocemi.
Jde spíše o jakéhosi administrativního prostředníka, koordinující spolupráci mezi policejními složkami svých členských států a poskytující jim pomoc mimo jiné svou rozsáhlou databází trestné činnosti.
3. Výbuchy v centrále
Dne 16. května 1986 otřesou centrálou Interpolu, tehdy sídlící na pařížském předměstí St. Cloud, dvě exploze.
Chvíli předtím útočníci z extremistické skupiny Přímá akce, odpovědné za sérii atentátů a útoků na veřejné budovy, začnou na centrálu pálit z kulometů. Kromě značných materiálních škod je zraněn jeden policista. Najít a potrestat viníky trvá 12 let. V roce 1998 jsou čtyři vůdci Přímé akce odsouzeni každý k 10 letům vězení.
4. Obří databáze zločinu
Databáze Interpolu je skutečně obří. Jen seznam ztracených a odcizených cestovních dokladů obsahuje více než 12 milionů záznamů!
Kromě toho jsou v ní profily zločinců z celého světa, sbírky otisků prstů a fotografií obličejů, seznamy hledaných osob nebo vzorky DNA. Úředníci v ústředí tato data analyzují a poté poskytují členským zemím.
5. Československo mezi zakladateli
Přelom 19. a 20. století zastihne evropskou policii totálně nepřipravenou na příval zločinců, který navíc neustále roste. „Policisté si uvědomili, že zločinci skutečně cestují mezi zeměmi.
Z jedné země do druhé… Zločin nabyl mezinárodního měřítka,“ popisuje novinář Laurent Greilsamer (*1953). A tak je v roce 1914 svolán do Monaka 1. mezinárodní kongres kriminální policie, na který pošle svého zástupce 24 zemí.
Tady se stanoví dvanáct principů a priorit, které se nakonec stanou základem Interpolu, včetně poskytování přímého kontaktu mezi policií v různých zemích, vytvoření mezinárodního standardu pro forenzní metody a sběr dat.
Setkání tedy dopadne úspěšně, realizaci velkých plánů ale zastaví první světová válka. Po ní myšlenku mezinárodního policejního orgánu oživí Dr. Johannes Schober (1874–1932), prezident vídeňské policie.
Právě do rakouské metropole svolá v roce 1923 v pořadí 2. mezinárodní kongres kriminální policie. Mezi 20 zúčastněnými zeměmi je i Československo.
Dne 7. září 1923 se všichni dohodnou na zřízení Mezinárodní komise pro kriminální policii (ICPC – International Criminal Police Commission).
Na svůj dnešní název, zkratku slov „international police“, tedy Interpol (oficiálně International Criminal Police Organization – INTERPOL), si počká až do roku 1956.
6. V plánu esperanto jako společný jazyk
Jedním z největších úskalí celosvětové policejní sítě je od začátku komunikace. Už v roce 1914, při prvních zakládacích pokusech, je jako společný univerzální jazyk vybrána francouzština.
O devět let později, kdy je Interpol opravdu založen, figuruje v původních plánech ještě jedna řeč – umělý jazyk esperanto, který v roce 1887 vytvoří polský oční lékař Ludvík Lazar Zamenhof (1859 – 1917) v naději, že světu přinese společný způsob komunikace.
Jenže jeho výtvor se nakonec do struktur Interpolu neprotlačí. Jeho vedení se rozhodne, že postačí francouzština a angličtina, ke které následně přibudou ještě španělština (1955) a arabština (1999).
7. Málem mu šéfuje Češka
V roce 2021 kandiduje na pozici prezidenta Interpolu Češka Šárka Havránková, která je v roce 2019 zvolena do nejužšího vedení organizace. Bohužel neuspěje. Ji a další adepty porazí šéf policie Spojených arabských emirátů Ahmad Násir Raísí.
8. Interpol v Praze
Československo je jedním ze zakládajících členů Interpolu.
Ve 20. letech se jeho zástupcem v této organizaci stane Josef Vaňásek (1877–1938), kultovní postava domácí kriminalistiky, která se stane vzorem pro postavu rady Vacátka ze seriálu Hříšní lidé města pražského.
Po druhé světové válce, konkrétně v roce 1952, ale Československo z Interpolu poté, co se dostane do konfliktu se zástupci USA, vystupuje. Vrátí se až po změně režimu v roce 1990. V roce 1993 je následně za plnohodnotného člena přijata Česká republika. Česká pobočka Interpolu sídlí v Praze.
9. Existují případy, od kterých dává ruce pryč
Ne všechny případy, které by Interpol měl možnost ovlivnit, se k němu nakonec dostanou.
Ve snaze být při plnění svého mandátu co nejvíce politicky neutrální, vloží organizace do článku 3 své ústavy zákaz zasahovat do aktivit politické, vojenské, náboženské nebo rasové povahy a zapojovat se do sporů o takové záležitosti.
10. V hledáčku i zloděj století
V současné době je na seznamu nejhledanějších lidí, který vede Interpol, celkem 12 Čechů.
Zcela jistě nejznámější z nich je František Procházka (*1974), jeden z pachatelů rekordní krádeže, při které 1. prosince 2007 zmizí z bezpečnostní agentury na Praze 3 dohromady 540 891 700 korun.
Seznam s ním mimo jiných sdílí Eva Zámečníková (*1981), odsouzená za přípravu nájemné vraždy manžela, nebo vrah manželky a nevlastního syna František Hudec, který je hledaný už od roku 1992.
