Osud jim neurčil místo u rodinného krbu, u valchy či kolébky. Místo vařečky braly do ruky zbraň, aby se postavily na velitelský můstek flotily lodí, do čela vojsk i celých národů.

Deset nejslavnějších a nejodvážnějších bojovnic, které ohromily svět, z nich jsme pro vás vybrali.

1. Johanka z Arku (1412–1431)

Čím se proslavila: zachránila Francii před Angličany

Když bylo slečně Janě z Arku 13 let, změnil se jí svět. Místo aby se coby dcera z bohaté selské rodiny pomalu připravovala na vdavky, začala mít vidiny. Svaté Markéta i Kateřina a archanděl Michael k ní přicházeli s důležitým svědectvím.

Ona, Johanka, byla vyvolena, aby spasila Francii. Zemi, z níž kus po kusu ukrajují odvěcí nepřátelé z Anglie.

Depeši úspěšně doručila

V prosinci roku 1428 opustila rodný dům. Třikrát žádala velitele pevnosti Vaucouleurs o slyšení. Nakonec svolil, a dokonce ji pověřil předáním depeše korunnímu princi Karlovi.

Úkol splnila a přesně tak, jak jí kladl na srdce archanděl Michael, a převlečena do mužského oděvu stanula v čele vojska, jež mělo zachránit Orléans.

Rána šípem ji nezastavila

Počátkem března 1429 se vojáci vydali na pochod. Už na začátku května stanuli před hradbami města Orléans. 7. května zasáhl Johanku z Arku nepřátelský šíp a zraněna spadla z koně. Andělé ale stáli při ní.

Vstala a v čele nadšených vojsk vjela už o den později do osvobozeného města. Během dalších týdnů získávala do rukou svých a Karlových další tvrze a města.

Bojovnice padla do léčky

Když korunnímu princi Karlovi pokládali 17. 7. 1429 v katedrále v Remeši na hlavu královskou korunu, stála Johanka po jeho boku i s vítěznou zástavou v ruce. Jenže pak se jejich cesty rozešly.

Kdo ví, kdo tenkrát zosnoval léčku, při níž padla mladičká vojevůdkyně do zajetí. V kronikách je psáno, že dne 23. května 1431 zajali národem milovanou Pannu orleánskou Burgunďané.

Za týden stála na hranici

Pro sličnou vojevůdkyni to nebyla dobrá zpráva. Její věznitelé byli už dlouho spojeni s nenáviděnými Angličany. Když pak přišli s nabídkou 10 000 liber za vydání zajatkyně, ochotně na obchod kývli.

V bleskovém procesu byla Johanka z Arku odsouzena za kacířství a čarodějnictví k trestu smrti upálením. Už týden po svém zatčení, 30. května 1431, vypustila svou mladou duši na hranici postavené na náměstí Starý trh v Rouenu na severu dnešní Francie.

2. Tomoe Gozen (1157–1247)

Čím se proslavila: Jako neohrožená samurajka v bitvě u Awazu

Samurajskou krev podědila po svém otci. V Japonsku v té době sice dcery samurajů uměly ovládat zbraně na ochranu lidí ve svém paláci, ale samurajku byste mezi nimi hledali marně. Neexistovaly. Alespoň oficiálně.

Bylo totiž naprosto nepředstavitelné, aby muž samuraj prohrál v souboji s ženou.

Byla mu bodyguardem i milenkou

Přesto, nebo právě proto vychovávali Tomoe jako chlapce. Rychle zvládla práci s mečem i střelbu z luku, bojová umění. A na koni jezdila, jako kdyby byla bohy i démony políbená.

Alespoň to vždycky tvrdil muž, kterému dělala bodyguarda a jemuž se stala i věrnou milenkou. Dědic paláce, v němž vyrůstala, o tři roky starší Yoshinaka.

Fungovalo jim to tak až do bitvy u Awazu (1184), jedné z mnoha řeží, kterou absolvovaly slavné japonské rody v boji o trůn. V poslední bitvě, v níž si stáli bok po boku, doprovázeni hrstkou nejbližších spolubojovníků.

Yoshinoka zabil vlastní bojovník

„Byla by ostuda, kdyby Yoshinaku v jeho poslední bitvě doprovázela žena,“ řekla Tomoe, když viděla blížící se konec. Jak praví legenda, Yoshinaku dostihl smrtící šíp jednoho z vlastních bojovníků.

Ten mu pak sťal hlavu a ukázal nepříteli na důkaz, že boj je u konce. Tomoe jako zázrakem válečné pole opustila ve zdraví. A tím skončil i její sen, že se i nebojácné japonské děvče může stát skvělým samurajem. Údajně vstoupila do kláštera, kde se dožila krásných 91 let.

3. Boudicca (†60, nebo 61)

Čím se proslavila: vedla povstání keltských kmenů proti Nerově Římu

Když zemřel král icenský Prasutagus, odkázal vládu v oblasti dnešního Suffolku a Norfolku svým dcerám. Jenže císař Nero se na jeho odkaz neohlížel. Panství chtěl shrábnout sám. Královy dcery nechal znásilnit římskými vojáky. A jejich matku Boudiccu zbičovat. Netušil, že za tento podraz draze zaplatí.

Vyvraždila veteránskou kolonii

Odvážná žena si nenechala toto ponížení líbit. Během několika týdnů dokázala zburcovat obyvatele místních keltských kmenů a sesbírat vojsko, které na začátku čítalo odhadem 50 000 hlav.

Boudicca Římskou říši krutě zasáhla hned na začátku, když vyplenila veteránskou kolonii Camulodunum. Později dokonce vypálila další baštu Římanů Londinium (dnešní Londýn).

Desetinásobná přesila byla nanic

Podle některých pramenů připravili keltští povstalci o život až 80 000 římských vojáků. Jenže jim chyběly zkušenosti z vedení války. A tak brzy došlo k bitvě poslední. Co bylo povstalcům platné, že měli zhruba desetinásobnou přesilu.

Země během několika hodin nasákla keltskou krví. Sama vůdkyně sice z prohrané řežby utekla, ale vzápětí vypila jed, aby unikla případnému římskému zajetí.

4. Ching Shih (1775–1844)

Čím se proslavila: velela více než 1000 lodím a 80 000 mužů

Životní lásku v nevěstinci nehledejte, říkávali naši předkové. Jenže jsou výjimky. Obávaný velitel čínských pirátských flotil Cheng I. totiž svou manželku Ching Shih našel ve vykřičeném nevěstinci na vodě, kde doslova živořila jako prostitutka.

Za vzpouru provaz

Když obávaný pirátský král zemřel, ukázalo se, jak moc měl při výběru partnerky dobrou ruku. Ching Shih postupně převzala jeho obrovskou moc. A vládla neskutečně pevnou rukou.

Pokud se některý z jejích pirátských poddaných pokusil o vzpouru, za chvíli už se houpal pověšený na ráhně. Trestem smrti trestala i krádeže a znásilnění žen, které bukanýři zajali. Na ty poslušné čekala odměna ve služném podílu na uloupeném pokladu.

A tak nebylo divu, že v době své nejlepší slávy (měli bychom možná napsat krutovlády) se podle některých pramenů plavilo v jejích službách 80 000 pirátů na 1000 lodích.

Výhodná amnestii

V kolika letech jste dostali rozum? Ching Shih ve svých pětatřiceti. V roce 1810 přijala nabídku čínské vlády na amnestii. Za to, že pověsí své pirátské řemeslo na hřebík, si mohla ponechat podstatnou část své dosud získané kořisti.

Údajně si za ni otevřela vlastní luxusní kasino. Zemřela v na piráty požehnaném věku 69 let.

5. Lozen (asi 1840–1889)

Čím se proslavila: neohrožená apačská bojovnice

V době, kdy indiánský národ Apačů bojoval o svá práva i území, získal nečekanou posilu do Rady bojovníků – ženu, odvážnou Lozen.

Vím, kde rozbil tábor nepřítel

Říkali o ní, že umí zázraky. Na rovinu – to, že široko daleko nežil lepší zloděj koní, se do toho nepočítalo. Ani to, že dokázala házet lasem lépe než většina jejích spolubojovníků. Měla ale zvláštní schopnosti.

Třeba předpovědět, kde se nachází ležení nepřátel. A těm, kteří se z boje vrátili se zraněním, uměla vyléčit jakékoli zranění.

Bojovala po boku Geronima

Když se její kmen v roce 1880 rozhodl opustit rezervaci San Carlos, byla to ona, která obstarala potřebné koně. A postavila se do čela bojovně naladěných uprchlíků. Důležité bitvy s americkými vojáky pak absolvovala po boku legendárního náčelníka Geronima.

Poté, co museli v roce 1886 svou cestu za svobodou nedobrovolně ukončit, ztratila sama chuť do života. Zemřela o tři roky později.

6. Zenobie (kolem 240–po roce 274)

Čím se proslavila: vzdorocísařovna římského císaře Aureliana

Palmyru dnes najdete v Sýrii, zhruba 200 kilometrů od Damašku. Patrně nejlepší období své historie zažila v době, kdy jí vládla Septima Zenobia, u nás známá jen jako Zenobie.

Král je mrtev. Ať žije královna!

Nezávislost na Římu získal už její manžel, král Odaneathus. Vládce pouštní metropole získal díky svým vojenským zásluhám faktickou nezávislost na Římu. Ideální důvod pro to, aby ho vládci z věčného města zavraždili.

Nepočítali však s tím, že se o trůn přihlásí vážný zájemce. Králova vdova Zenobie.

Oáza mezi palmami jen vzkvétala

Nově zvolený římský císař Aurelianus byl vzteky bez sebe. Zenobie totiž ignorovala jeho choutky podřídit si Palmyru. Svého syna Vaballatha prohlásila za císaře a sama sebe za císařovnu!

Vsadila na to, že Palmýra, oáza mezi palmami, za vlády jejího muže a její vzkvétá jako nikdy předtím. Jenže Aurelianus měl vyšší trumfy. Především znalosti vedení boje a skvěle vycvičené legie. Odbojnou Zenobii snadno porazil ve dvou po sobě jdoucích bitvách.

Jak skončila odbojná Zenobie?

V srpnu 272 vstoupil Aurelianus do Palmyry. Zenobie na něj nečekala. Pokusila se o útěk, ale brzy ji dovlekli zpátky před císaře. O tom, co se stalo pak, se staré kroniky různí.

Oficiální verze praví, že se provdala za bohatého Římana a strávila zbytek života v luxusní vile nedaleko Tivoli. Méně romantičtí kronikáři tvrdí, že měla být součástí kořisti, která měla být ukázána Římanům v triumfálním průvodu. Stávkující Zenobie však odmítala potravu a předčasně zemřela hlady.

7. Triệu Thị Trinh (225–248)

Čím se proslavila: vietnamská Johanka z Arku bojovala proti Číně

V době, kdy vietnamský lid trpěl pod čínskou nadvládou, se zrodila neohrožená bojovnice. Žena, kterou možná znáte jako vietnamskou Janu z Arku.

Vím, jak vysvobodit svůj lid z otroctví

Toužila po tom, aby se proslavila hrdinskými činy. Jenže její bratr, hlava rodiny, ji viděl spíš u domácího krbu. „Umím zkrotit bouřku, zvládnu zabít žraloka. Vím, jak vysvobodit svůj lid z otroctví,“ pravila tehdy devatenáctiletá dívka.

„Jediné, co neumím, je sklonit hlavu a být poslušnou ženou v domácnosti,“ dodala a založila si vlastní armádu.

Skončila svůj život skokem do jezera?

A také se postavila do jejího čela. Vedla ji do více než 30 krvavých bitev proti nenáviděným Číňanům. Většinou svá vojska řídila z hlavy bojového slona, odkud měla nejlepší výhled na válečné pole.

Čtyři roky trvala její snaha vyrvat svou vlast z rukou nepřítele. Nakonec ji však čínská vojska přece jen udolala. O jejím skonu se dodnes vyprávějí legendy. Podle jedné byla zabita v boji. Druhá hovoří o tom, že ukončila svůj život sama skokem do hlubokého jezera.

8. Artemisia I. z Halikarnassu (5. století př. n. l.)

Čím se proslavila: Vedla flotilu lodí po boku Xerxese I. ve slavné bitvě u Salamíny

Na královský trůn nastoupila Artemisia po smrti svého bratra, milence a manžela Maussólea z Halikarnassu v roce 484 př. n. l. a za 24 let své vlády toho stihla opravdu hodně.

Jako správná truchlící vdova dohlížela na stavbu opulentní hrobky pro sebe a muže svého života, které se jako Mauzoleum v Halikarnassu stalo jedním ze sedmi divů světa.

Zničila ji nešťastná láska

Děti neměli, a tak se mohla soustředit na plnění vládcovských povinností. V čele své flotily bojovala po boku perského vládce Xerxese I. v obřích bitvách u Artemísia a Salamíny (480 př. n. l.).

Z druhé bitvy po heroickém boji nakonec unikla se zdravou kůží jen s velkou pomocí bohů. O tom, jak vypadal zbytek jejího života, kronikáři nehovoří. Jen jedna z pověstí se zmiňuje o tom, že kvůli nešťastné lásce skončila svůj život skokem ze skály.

9. Nakano Takeko (1847–1868)

Čím se proslavila: Poslední samurajka stála v čele Ženské armády

Narodila se v dnešním Tokiu jako dcera hodnostáře mocného klanu Aizu. Když ji adoptoval její učitel, stala se jeho pravou rukou. Stala se tenkrát učitelkou boje se zbraní a bojových umění. A byla tak dobrá, že jí věrní žáci přiznali přezdívku Poslední samurajka.

Mezi muže nemůžete!

Když v roce 1868 oblehla císařská vojska hrad jejího klanu Aizu, neváhala ani chvíli a hodlala vyrazit do první obranné řady. Jenže o samurajku neměli mužští obránci zájem. A tak se postavila do čela stejně bojovně naložených žen. Činily se tenkrát skvěle.

Tak dobře, že jim obránci přiznali oficiální status. Poslední samurajka Nakano Takeko vedla Ženskou armádu.

Nepřátelé vzácnou trofej nezískali

Byla to pro ni však bitva poslední. Hluboko do jejího těla se zaryla kulka nepřítele. Ještě předtím, než naposledy vydechla, sdělila své sestře Yuko poslední přání. „Hlavně, ať nedostanou moji hlavu.

Až zemřu, setni ji a pohřbi tam, kde dojdu klidu.“ A tak se i stalo. Ještě než skončila válečná vřava, uťala Yuko hlavu odvážné sestry a odvezla ji do kláštera Hokai, kde ji obřadně uložila pod vzrostlou sosnou.

10. Grace O´Malley (1530–1603)

Čím se proslavila: jako irská Královna pirátů

Když si šestnáctiletá Irka Gráinne Mhaol Ní Mháille (anglicky Grace O´Mally) brala Donalla O´Flahertyho, byla to dokonalá svatba z rozumu.

Rod O´Mally se oficiálně živil výběrem daní od místních rybářů, ale jeho členové se nestyděli kasírovat okolo plující anglické lodě, které s rybolovem neměly nic společného. A Flahertyovci se ke svému pirátskému řemeslu hlásili rovnou.

Podnikání rozjela ve velkém

Vzdělaná Grace (uměla plynně mluvit pěti světovými jazyky – jen angličtina mezi nimi chyběla) pirátské geny nezapřela. Po smrti svého prvního muže se vrátila do své domoviny a společně se svými syny podnikání pod vlajkou s lebkou a hnáty rozjela ve velkém.

Přesněji řečeno, na jejich výplatní listině se ocitla každá loď, která proplouvala kolem Irska.

S nejvyšší žalářnicí se domlouvala latinsky

Jenže koncem 16. století past sklapla. Synové Tibbot Burke a Murrough O´Flaherty skončili za mřížemi. Pomyslnou vrchní žalářnicí byla sama anglická královna Alžběta I. A právě za ní se Grace vydala. Debata obou dam vypadala moc zajímavě. Královna pirátů neuměla anglicky, anglická královna zase irsky.

Když si plácnou královny

Nakonec se domlouvaly latinsky. A výsledek? Grace slíbila, že nebude nadále vykonávat svou pirátskou živnost a podporovat irskou rebelii proti Jejímu Veličenstvu. Za odměnu dosáhla propuštění svých blízkých a slibu, že královna odvolá guvernéra Binghama.

Příměří dvou královen netrvalo dlouho. Když Alžběta I. vrátila svého věrného styčného důstojníka Binghama do úřadu, Grace obnovila své pirátské výpady proti jejím lodím. Vše se vrátilo do starých kolejí.