Skip to content

Neuvěřitelné: Japonští vědci zmrazili želvušky na dlouhých 33 let!

Občas se říká, že člověk a kůň vydrží vše. Což o to, oba druhy dokážou být velmi odolné, ale v pomyslném žebříčku výdrže v říši živočichů by čelní místa neobsadily. To takové želvušky…

Název želvušky zní docela roztomile, avšak živočich, který je nosí, je pořádně tvrdý. Evoluce mu dala schopnosti, které mu mohou všichni supermani, Jamesové Bondové i další tajní agenti jen se skřípěním zubů závidět.

KOBE, JAPAN - JANUARY 28: (CHINA OUT, SOUTH KOREA OUT) Biologist Haruko Obokata, in apron but not in white coat, demonstrates her work for photographs in her laboratory at RIKEN Center for Developmental Biology on January 28, 2014 in Kobe, Japan. The group led by Obokata discovered a new method for creating pluripotent cells in mice, named
Japonští vědci zmrazili želvušky na dlouhých 33 let.

Zbavit se takové želvušky je docela náročné. Voda na bodu varu? Želvuška se v ní spokojeně koupe. Kapalné hélium, které má teplotu kolem  —270 °C. Malému tvorečkovi možná bude trochu zima, ale oklepe se. Radiace z jaderné pumy? Svět je v troskách, ale želvuška si z toho nic nedělá. Prostředí bez kyslíku? Želvuška si v něm v klidu usne. Zkrátka, želvuška není velká svými rozměry, vždyť měří jen jeden milimetr, ale svou odolností. Přitom je docela pomalá a neohrabaná, proto jim angličtina dala název „water bear“ tedy vodní medvěd. Vizuálně želvušky vskutku vzdáleně připomínají miniaturní medvědy, jeden z druhů je pojmenován medvíďátko obecné. Klasický chlupatý brtník by však asi z podobného srovnání nadšený nebyl, vždyť medvědi dokážou běžet rychlostí až 60 km/h a na svou zavalitost je docela mrštný.

4
Želvušky přežijí i tvrdé kosmické podmínky.

Pro každého astronauta je noční můrou představa, že mu v otevřeném vesmíru selže skafandr. Sice není pravda, že by ve vakuu, kde není žádný tlak, lidské tělo prasklo, ale bez kyslíku do půl minuty přichází bezvědomí a záhy i smrt. Otevřený vesmír opravdu není vhodné místo k životu. Chlad, vakuum, všudypřítomná a smrtonosná radiace žádnému organismu dobře nedělá. Avšak želvuška si umí poradit i s takovými podmínkami. Již před deseti lety je vědci z Evropské kosmické agentury vyslali na oběžnou dráhu. Pouzdra, ve kterých malí živočichové nalezli svůj dočasný domov, byla vystavena drsným kosmickým podmínkám. Po návratu výsledky experimentu analyzovali švédští a němečtí vědci. Výsledek? Želvušky nejen, že přežily, ale záhy po návratu na Zemi se začaly zvesela rozmnožovat. Pobyt ve vesmíru se stal osudným jen deseti procentům ze zkoumaného vzorku.

5
Někteří skokani mají schopnosti, které se trochu podobají želvuškám. Pokud se teplota vody, u které žijí, přiblíží bodu mrazu, v těle žab dojde ke změně. Voda z buněk je vytlačena a nahradí ji glukóza, která jen tak nezmrzne.

Nejnovější experiment, který se týká želvušek, mají na svědomí japonští badatelé z Národního institutu polárního výzkumu. I když pojem nejnovější není asi úplně správný termín, protože tento pokus byl zahájen již před třiatřiceti lety. V té době ještě existoval Sovětský svaz, Německo bylo rozdělené a v Bílém domě úřadoval dnes již zesnulý Ronald Reagan. Právě tehdy Japonci zmrazili kus mechu se želvuškami a na oněch třiatřicet let jej uložili doslova k ledu. Teplota při uskladnění klesla na —20 °C. Dosavadní rekordní doba, kterou želvušky strávily ve zmrazeném stavu, byla devět let. Nyní byl rekord překonán. Dvě želvušky se po rozmrazení probudily a pokusily se vrátit k normálnímu životu. Jedné se to nepovedlo, po třech týdnech uhynula, avšak druhá návrat do reality zvládla. Ba dokonce začala klást vajíčka, ze kterých se později vylíhly malé zdravé želvušky.

3
Ve vlastní komunitě je pro želvušky nelehké přežít, protože některé druhy se s chutí oddávají kanibalismu.

Čím jsou tyto pro člověka jen stěží pochopitelné vlastnosti želvušek dány? Samozřejmě, že i ona je pozemský tvor, který potřebuje jíst, pít a dýchat kyslík. Avšak ve chvílích, kdy jsou podmínky nepříznivé, želvuška vyplaví do svého těla speciální látku. Jedná se o druh cukru, který se dokáže proměnit v materiál podobný sklovině či jantaru. Tento cukr poté obalí buňky a chrání je stejně jako brnění ochraňovalo před zraněním středověké rytíře. Želvuška se poté dostane do stavu podobnému hibernaci, který biologové nazývají kryptobióza. Želvušky při ní sníží svůj metabolismus na pouhých 0,01 % normálního stavu a obsah vody na 1 % běžné situace. A právě v něm mohou celkem v klidu po dlouhou dobu odolávat mrazu, žáru, tlaku, radiaci i vakuu. Navíc, některé experimenty naznačily, že jejich tělo během kryptobiózy nestárne, protože po probuzení žijí standardní délku života. Jakmile se poté poblíž spícího těla želvušky objeví voda, cukr v jejím těle začne tát a organismus se zvolna probouzí. Poté se opět může vrátit zpět do života a dokonce se i rozmnožovat. Želvušky po dobu své existence prožily již pět velkých vymírání druhů. Nijak je to nepoznamenalo, ba naopak, jsou živým důkazem přísloví Co tě nezabije, to tě posílí. Pětkrát zvládnutá apokalypsa jim dala takové schopnosti, o kterých jiní živočichové nemají ani zdání…

Foto: Time, wikipedia,. Google
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Zajímavosti Zobrazit více …