Psal se leden 1945, když z přístavu v polské Gdyni vyrazil na moře obří parník Wilhelm Gustloff. Na palubě se tehdy mačkalo téměř 11 000 pasažérů prchajících před Rudou armádou. Většina z nich se však utopila v ledových vodách Baltského moře…

Wilhelm Gustloff, někdejší chlouba nacistického námořnictva, vyrazil na svou poslední plavbu jen několik měsíců před koncem druhé světové války. Měl nést status nemocniční lodě převážející uprchlíky z východního Pruska, avšak jako lazaretní nesloužil už několik let.

Na jeho palubě se naopak nacházela protiletadlová děla, i když pravděpodobně nefunkční, a v jeho podpalubí byli ukrytí němečtí vojáci. Mohly snad právě tyto detaily rozhodnout o tom, že se někdejší luxusní výletní parník proměnil po zásahu sovětských torpéd v podmořský hrob?

Přístav byl plný uprchlíků

Příběh největší námořní tragédie se začal rýsovat už v polovině ledna 1945, když sovětská vojska zahájila mohutnou ofenzivu a prolomila pozice německé armády. Už 26. ledna dosáhli Sověti pobřeží Gdaňského zálivu a celé východní Prusko tak odřízli od zbytku tehdejší německé říše.

Lidem tak nezbylo nic jiného než z obležené oblasti utéct a jejich naděje se upnuly k přístavu Gdyně, kde tehdy kotvily čtyři velké původně pasažérské lodě. Mezi nimi i Wilhelm Gustloff, více než 208 metrů dlouhý kolos s výtlakem přes 25 000 tun.

Převážela loď i vojsko?

Někdejší výletní parník a propagandistický nástroj „mírových ambicí nacistického režimu“ sloužil v době války k přepravě zraněných vojáků. V listopadu 1940 však o své zdravotnické vybavení přišel a spolu s ním i o status lazaretního plavidla.

Ukotvený v doku pak Gustloff strávil téměř pět let, než vedení německého námořnictva rozhodlo o tom, že v rámci operace Hannibal poslouží obří loď k transportu vojska a pruských uprchlíků. Není žádným překvapením, že přednostně byli na palubu Wilhelma Gustloffa naloděni prominenti nacistického režimu, v podpalubí se nicméně nacházeli i příslušníci německého námořnictva.

„Na základě rozsáhlého výzkumu lze takřka s jistotou říci, že se v podpalubí skrývala část 2. školní ponorkové divize,“ tvrdí německý historik Heinz Schön (1926–2013). Podle jeho odhadu převážel Gustloff zhruba 10 600 osob!

Řídili ji čtyři kapitáni

Brzy ráno 30. ledna zvedla obří loď kotvy a vyrazila do německého Kiele. Přestože celé tragédii hrálo do not velmi špatné počasí, dopustilo se velení hned několika chyb. Aby ne, když se na palubě nacházeli hned čtyři kapitáni.

„Loď plula skrz ponorkové trasy, měla zapnutá palubní a polohová světla a doprovázela ji pouze jedna torpédovka Löve,“ popisuje zmatky Schön. V temných vodách Baltského moře tak Gustloff působil jako pěst na oko a pozornosti sovětské ponorky S-13 nemohl uniknout.

Ta po něm krátce po deváté hodině večer vypálila tři torpéda. První se zakouslo do přídě, druhé do středu trupu a třetí zničilo strojovnu.

Člunů bylo zoufale málo!

Na palubě se strhla panika. Vyděšení lidé se snažili dostat do připravených záchranných člunů, kterých však bylo zoufale málo. První, který byl spuštěn na vodu, byl poloprázdný, druhý se převrhl a třetí se rozbil o bok lodi.

Davy lidí se navzájem ušlapávaly a mnozí pasažéři naskákali přímo do ledové vody. Agonie na lodi trvala asi tři čtvrtě hodiny, pak se potopila a spočinula v hloubce 45 metrů. V ledové náruči Baltského moře tak zahynulo 9343 lidí, šestkrát více než na Titaniku!

Zajímavé je, že všichni čtyři kapitáni vyvázli živí.