Proč stále více lidí věří teorii, že je naše planeta plochá? Podle flat-earthistů, jak si říkají zastánci teorie o placaté Zemi, žijeme na plochém disku, jehož středem je Arktida. Disk je na okrajích obklopen ledovou hradbou Antarktidy.

Čelní představitelé vyspělých zemí stejně jako vesmírné agentury nám podle nich lžou. Není gravitace, neexistují hory ani lesy. A ostatní planety? Zřejmě taky neexistují. Bohužel zastánců této teorie přibývá a svědčí o jediném: Lidé přestávají věřit vědě.

Teorie o plochosti Země není nic nového, věřily jí prakticky všechny starověké civilizace.

Například v Orientu považovali naši planetu za desku, nesenou na zádech čtyř slonů, jinde si mysleli, že má tvar kola, oválu či čtverce, který pluje na vodě a je podpírán třeba želvami.

Hinduismus znázorňoval různé země jako okvětní plátky obklopující posvátnou horu Méru. podle Číňanů byla zase Země čtverec s Čínou uprostřed, nad kterým se klenula obloha jako polokoule. V plochost Země věřily i indiánské civilizace předkolumbovské Ameriky.

Severská mytologie pak vnímala svět obydlený lidmi jako disk, kterým prorůstá posvátný strom Yggdrasil, jenž tvoří osu spojující všechny úrovně vesmíru.

Plochá deska na vzduchu

Ve starověkém Řecku věřili plochosti Země předsokratovští filozofové. Anaximenes (585–525 př. n. l.) k tomu například napsal:

„Země je plochá, vznáší se na vzduchu a podobně též Slunce, Měsíc i všechna ostatní tělesa nebeská, jež jsou ohnivá, vznášejí se na vzduchu pro svoji plochost.“

Středem plochého kulatého světa byl pro Řeky omfalos, kámen symbolizující pupek světa, který se nacházel v Delfách. Myšlenka, že je Země kulatá, se objevila poprvé v 5. století př. n. l.

Přišli s ní Pythagorejci, žáci slavného filozofa a matematika Pythagora (570–510 př. n. l.). V helénistickém období se tento názor prosadil.

Země jako koule

Aristoteles (384–322 př. n. l.) jej pak podpořil pozorováním zatmění Měsíce, při němž na něj Země vrhá kruhový stín, a posouváním hvězdného nebe při cestování na větší vzdálenosti. Starověkým Řekům se rovněž poměrně přesně povedlo změřit poloměr Země. Počítali i s existencí protinožců.

Podobně na tom byli židovští pisatelé Talmudu. Ani první křesťané neměli s kulatostí Země významnější problém. Ovšem postupný odklon od astronomie způsobil, že časem vybledlo i povědomí o Zemi jako o kouli.

Při stěhování národů v Evropě pak nabyly na síle ústní mýty Germánů a Slovanů, které znalosti o kulaté Zemi neobsahovaly.

Čeho se bál Kolumbus?

Nicméně ve středověku nikdo kulatost Země nezpochybňoval, naopak, vznikaly kulaté modely Země – glóby. Na křesťanských univerzitách se v rámci sedmi svobodných umění vyučovala i astronomie podle Ptolemaiova modelu, takže každý absolvent o kulatosti Země věděl.

Kryštof Kolumbus (1451–1506) se tedy již neobával, že za Atlantikem končí svět, spíše měl pochybnosti, zda tehdejší plavidla budou schopna „západní cestu“ do Asie zvládnout.

Nejdéle se pak víra v plochost Země dochovala v Číně, kde ji vyvrátili misionáři až v 17. století.

Lidé přestávají věřit vědě

Chtělo by se říci, že dnes, po mnoha uskutečněných letech člověka do vesmíru a na základě velkého množství empirických vědeckých důkazů pořízených díky nejmodernější technice, už teorii o ploché Zemi nevěří vůbec nikdo.

Jenže opak je pravdou! Počet lidí, kteří považují kulatost Země za výmysl, narůstá.

Z průzkumu provedeného v roce 2018 na osmi tisících dospělých Američanech vyplývá, že jeden ze šesti si kulatostí Země není vůbec jist. Stoupenci teorie o placaté Zemi dokonce organizují společné konference a účast na nich stále roste. Kde se tato teorie vůbec vzala a čemu lidé věří?

Kde se teorie vzala?

Průkopníkem moderní teorie o ploché Zemi je Američan Samuel Rowbotham (1816–1884), který ve své publikaci Zetetická astronomie z roku 1849 popsal Zemi jako disk se středem na severním pólu, jenž je obklopen mořem.

Na okrajích disku se pak nachází vysoká ledová hradba neboli Antarktida. Slunce je podle něj žhavá koule s průměrem padesát kilometrů, která putuje po nebi a osvětluje příslušnou část Země.

Právě k odkazu tohoto prvního moderního „flat-earthisty“ se hlásí Flat Earth Society (Společnost placaté Země), kterou v roce 1956 založil v Doveru písmomalíř Samuel Shenton (1903–1971).

Odkud čerpají flat-earthisté?

První člověk ve vesmíru, první na Měsíci, snímky Země z vesmíru, záběry z Měsíce či Marsu. Nic z toho flat-earthisty nepřesvědčilo, že Země není placka.

Vše výše zmíněné považují za podvrh, prostřednictvím kterého se vědecká lobby snaží získat financování pro svůj výzkum. Vesmír podle nich neexistuje a gravitaci nikdo nikdy neviděl.

Podle předního českého astronoma a astrofyzika Jiřího Grygara rostoucí počet stoupenců teorie o ploché Zemi svědčí o tom, že přibývá lidí, kteří vědě nevěří. „Dnes si lidé na sociálních sítích vyměňují nesmyslné informace, vymyšlené někdy i zlovolně.

Pak si myslí, že to je totéž, jako kdyby poslouchali, četli nebo se dívali na solidní média, která mají ověřené informace,“ shrnul vědec.