Výzdobou připomíná renesanční palác, tvarem starou litinovou žehličku. V nejužším místě má šířku zhruba dva metry a od svého postavení budí vášně.

A to i kvůli větrnému fenoménu, pro který si dámy držely sukně a na mladíky si občas museli došlápnout strážci zákona.

Když se společnost George A. Fuller Company rozhodne na počátku 20. století vybudovat své nové sídlo na lukrativním pozemku tvaru trojúhelníku mezi ulicemi Broadway a Pátá Avenue, má v plánu oslovit skutečné odborníky.

S mrakodrapy mají v té době nejvíce zkušeností architekti tzv. chicagské školy a tak je o vytvoření projektu požádán jeden z nich. Je jím Daniel H. Burnham (1846-1912), v té době renomovaný autor řady výškových staveb.

Od položení základů přibývá jedno patro ocelové konstrukce týdně. Budova je zcela dokončena po pouhém roce výstavby. Už během stavby však budí netradiční mrakodrap vášně.

Šílenství pana architekta

Mnoho lidí si myslí, že neobvyklý trojúhelníkový design v kombinaci s výškou budovy nevydrží silnější poryvy větru a musí se zákonitě zbortit.

Budově se také přezdívá „Burnham’s Folly“ (Burnhamovo bláznovství).  V červnu 1902 se nový objekt zaskví v celé své neobvyklé kráse. Není nejvyšší budovou ve městě, ale právě její neobyčejný design ji staví do centra zájmu.

Mnoho mrakodrapů té doby jsou vysoké věže, vystupující z těžkých základen v podobě bloku. Burnhamova stavba jakoby vyrostla přímo z ulice, což vytvořilo spolu s trojúhelníkovým tvarem nápadný kontrast s nižšími budovami, které ji obklopovaly.

Zrůdný potížista na Manhattanu

Záhy po jeho dokončení se objevuje spousta kritiky z různých míst. New York Tribune nazve novou budovu „kusem koláče a největším neživým potížistou ve městě“, místní umělecká společnost tvrdí, že něco podobného se do centra města vůbec nehodí.

New York Times shrnou svůj názor do jednoho výstižného slova: zrůdnost.

Významný a vlivný  newyorský novinář a kritik architektury Montgomery Schuyler (1843-1914) se o neobvyklé stavbě vyjádří, že má příliš mnoho oken a on sám si nedokáže představit, jak si v místnostech ve špičce budovy o šířce necelé 2 metry nájemníci rozestaví nábytek. Dnes jsou právě tyto rohové kanceláře nejžádanější a také nejdražší.

Potěšení pro nemravy

Žehlička je proslulá svého času jako místo, kde větrné poryvy nadzvedávají ženám sukně a odhalují nohy. To způsobovalo nesmírnou radost skupinkám mladíků, kteří se zde zdržovali tak často a tak dlouho, že je občas museli rozhánět policisté.

V roce 1905 je na mrakodrap přistavěna mansarda, která zvýší jeho výšku na 94 metrů. Znamená to rovněž vybudování druhého výtahu, který vede z 20. do 21. patra. Žehlička sloužila od svého počátku jako kancelářská budova.

Kromě společnosti George A. Fuller Company, která se definitivně odstěhuje do nové budovy v roce 1929, zde sídlili různí vydavatelé, malé podniky, pojišťovny a další podobní nájemníci.

Dámy, račte do lichého poschodí!

Přízemí a suterén byly určeny pro obchody a restaurace. Nájemníci byli zaskočeni tím, že zde nebyla vybudována sociální zařízení pro ženy a vše se nakonec vyřešilo tak, že se toalety rozdělily do pater.

Ty v sudých poschodích jsou určeny pro muže, v lichých pro ženy. Další zvláštností stavby je, že okna ve 20. patře mají spodní rám ve výši hrudníku. I dnes slouží budova především kancelářských účelům.

V roce 2009 ji zakoupila italská společnost, která plánuje po vypršení platnosti stávajících nájemních smluv přebudovat mrakodrap na luxusní hotel. Jeho současná hodnota se odhaduje na 190 milionů dolarů (cca 4,2 miliardy korun).