Češi si v červnu 1942 zprvu oddychnou. Mají strach, že protektorem se po zabití Reinharda Heydricha stane obávaný Karl Hermann Frank. Je jím ale jakýsi Kurt Daluege (1897–1946) kterého Češi neznají, a proto se tak nebojí. Vzápětí zjistí, jakou činí chybu.

Daluege vpadne do Prahy a spolu s Frankem rozpoutá teror, ihned vyhlásí stanné právo. Lidé nesmějí za tmy vycházet ven, jinak se vystaví zastřelení.

Prahu obkličují jednotky SS, dochází k hromadným raziím, zatýkání a popravám. Stanné soudy popraví 1400 lidí, Lidice a Ležáky jsou vypáleny.

Daluege Čechům přiloží nůž na krk – buď budou s Němci přátelé a podřídí se, nebo budou pokračovat v odporu a pasivitě, čímž si podepíší ortel smrti.

Jeho ukrutnost pramení i z minulosti, na počátku války působí v Nizozemsku, kde zařídí odvlečení stovek Židů do plynových komor.

Žárlí na něj Frank

Pod palcem má navíc pořádkovou policii celé Říše. Sám Daluege se i se svou rodinou usídlí na zámku v Dobříši, odkud se ho pozdější nástupce snaží několik týdnů vystrnadit.

Trnem v oku se proto nestává jen Čechům, ale i ambicióznímu Frankovi, který ho označuje za ješitného hlupáka. „Smutná kapitola německých dějin!“ nepáře se s ním Frank ani u poválečného výslechu.

Frank nemůže překousnout, že je v protektorátu až mužem číslo 3 (Protektor Konstantin von Neurath je na „zdravotní dovolené“), proto pracuje na plánech nového statutu protektorátu. Sám sebe staví do role kancléře, protektor má být jen reprezentativní loutkou.

Tvrdohlavý a arogantní pacient

Úlevu pociťuje na podzim 1943, kdy se Daluegemu rapidně zhorší zdravotní stav, zřejmě i pod vlivem alkoholismu. Daluege se po následném prodělání dvou infarktů stává pasivním staříkem, podobně jako svého času Neurath.

Hitler naléhá na jeho odstoupení, protektor se však funkce drží jako klíště. Odstoupí až po domluvě od Himmlera a jako dárek získá velký statek v německém Pomořansku.

Po válce je Daluege nakonec popraven v pankrácké věznici. Ačkoli totiž absolvuje soudní stání v Norimberku, Československo si speciálně jeho vyžádá ke konečnému odsouzení.

To se chorému zločinci vůbec nelíbí – u soudu se chová naprosto arogantně a pohrdá veškerými československými funkcionáři.

Hájí se tím, že je vzorem pro německé policisty a jakožto služebník Hitlera nepáchal zločiny, nýbrž jen plnil svou občanskou povinnost říšského Němce.

Kdyby snad chtěl někdo hledat hrob s Daluegovými ostatky, zamířit musí na hřbitov v pražských Ďáblicích, kde spočívá v neoznačeném hrobě.