Je teplý letní den 31. srpna 1754. V nedávno dostavěném zámku a přilehlém parku ve Veltrusích u Kralup nad Vltavou se procházejí skupinky šlechticů z celé Evropy. Na velkém trhu míří od stánku ke stánku, prohlížejí si zboží a živě diskutují s prodávajícími. Ti jim nabízejí i dosud nevídanou novinku – katalog svých výrobků!
Pořádá se tu „Velký trh tovarů Království českého“ a každý, kdo v Čechách něco znamená, tu chce předvést, co umí. Část zámku i park zaplnili výrobci a prodávající se vzorky svého zboží z plátna, kůže, dřeva, papíru, kovů a skla, všechno české výroby.
Zboží se tu sice dá koupit, ale hlavní je umět ho správně nabídnout a předvést – k tomu pomáhá katalog. Právě díky němu je tento trh revoluční.
Pozvání na něj přijala dokonce i rakouská císařovna Marie Terezie (1717 – 1780) i se svým manželem Františkem I. Štěpánem Lotrinským (1708 – 1765). Marie se vzpamatovává z velké rány, kterou utrpěla její země na bojištích.
V roce 1748 ztratila území Slezska, na kterém jí velmi záleželo. Teď se vrhá na reformy. Když ne ve válkách, tak alespoň v jiných oblastech bude habsburská monarchie vzkvétat.
Císařovna schválí plán
O finance a obchod říše se k císařovnině naprosté spokojenosti od roku 1749 stará český hrabě Rudolf Chotek (1706 – 1779).
Jeho funkce znějí honosně, je ministrem vídeňského vrchního komerčního direktoria a prezidentem ministeriální bankodeputace. Jednoho dne při audienci císařovně svěří svůj nápad.
„Mám v úmyslu uspořádat na svém zámku ve Veltrusích velký trh, kde by bylo možné představit výrobky českých manufaktur.
Obchodníci by mohli uzavřít smlouvy na dodávky zboží, výrobci a prodávající předvedou kvalitní výrobky a zajistí si na dlouhou dobu obživu,“ popisuje Rudolf svoje odvážné plány. Šikovný obchodník, který chce podpořit české výrobky, se nezapře.
Marie Terezie nepotřebuje na rozmýšlení mnoho času. Nápad se jí zamlouvá. „Přijdu se podívat a posoudit kvalitu zboží,“ přikyvuje. Nemluví do větru a svůj slib, že výstavu navštíví, opravdu dodrží.
Na inspekci do Čech
„Když ne mečem, tedy pomocí šikovných rukou lidí a peněz obchodníků získám Evropu,“ uvažuje prakticky císařovna a v roce 1754 vyráží i se svým manželem na šestitýdenní inspekční cestu po Čechách, při které navštíví spoustu šlechtických sídel a klášterů.
Všichni se jí snaží předvést v co nejlepším světle. „Alespoň něco se daří,“ myslí si Marie Terezie a její špatná nálada z nedávné porážky postupně mizí. Jednou z jejích zastávek jsou i středočeské Veltrusy, kam přijíždí ve velkém kočáru.
Vítá ji hrabě Chotek a sám ji provází po trhu. I když je tu na její počest nachystaná bohatá hostina a ples, císařovna nezapomíná, proč sem hlavně přijela – prohlédnout si nabízené vzorky zboží. Pro ty nejlepší výrobce má přichystané i pamětní medaile!
Zedník by na nákup vydělával 11 let
Císařovna s doprovodem prochází mezi stánky. Na dlouhou dobu se zastaví u pláteníka Josefa Löhnera. Pečlivě zkoumá vzorky zboží. „Chtěla bych toto plátno.
Kolik loktů mi můžete do tří měsíců dodat?“ vyptává se velmi podrobně a rázem se z ní stává tvrdá obchodnice.
Löhner je ale nadšený, protože císařovna nakonec nakoupí zboží za 1200 zlatých (zednický mistr by si tehdy takovou částku vydělal asi za 11 let) a pláteníka dokonce vyznamená medailí. Chotkovi se jeho záměr povedl, chtěl svým trhem ukázat, že je lepší manufaktura než ruční výroba.
Marie Terezie je tak spokojená, že mu udělí Řád Zlatého rouna, jedno z nejvyšších habsburských vyznamenání. Oprávněně, protože předběhl svoji dobu. Taková forma reklamy totiž zatím ještě nikoho nenapadla.
