Některé druhy piva najdete v obchodech i v čirých láhvích, ovšem vedou rozhodně ty zabarvené. Proč vlastně, když nám pak pravá barva nápoje zůstává skryta? A jaké zajímavé zvyky najdeme u jiných nádob?

Pivo vyrábí už staří Egypťané, až v 19. století se však začíná stáčet do láhví. Nejprve jsou z průhledného skla, ovšem zlatavý mok se v nich začne rychle kazit a chutná jako ocet! Čím to je?

Čirou láhví se dostane k tekutině více UV paprsků ze slunce, ty reagují s kyselinou v pivu a vznikne podivný zápach. Vyzkouší se tedy láhve hnědé, které nejlépe blokují sluneční záření. A obsah se skutečně nepoškodí!

Možná by takové byly všechny dodnes, kdyby nepřišla druhá světová válka a s ní kritický nedostatek hnědého skla. Výrobci proto zvolí sklo zelené, tehdy dostupnější. A přestože názory na to, které láhve jsou lepší, se dodnes různí, obě barvy zůstaly tradicí!

Proč mají láhve vína objem 0,75 litru?

Jistě, ty litrové existují také, ovšem láhve o objemu 0,75 l jsou u kvalitních vín klasikou. Tušíte proč?

Tradiční míra pro víno pochází z vinařské velmoci Francie a ustanoví se zhruba po Velké francouzské revoluci. Někdy se říká, že víno v 75cl láhvi díky poměru kyslíku nejlépe zraje anebo že tento objem odpovídá průměrné spotřebě k jednomu jídlu. Pravý důvod je však nejspíš jiný!

Největším odběratelem vín je v 19. století Velká Británie, kde se objem počítá na imperiální galony. Jeden galon odpovídá zhruba 4,5 litru, tedy 6 láhvím, po kterých se víno balí do krabic dodnes.

I proto se také víno z Bordeaux přepravuje v sudech o 225 litrech, což je přesných 50 galonů.

A k čemu je na lahvičkách se sirupem ouško?

Používáte v kuchyni javorový sirup? Pokud kupujete ten v klasické skleněné lahvičce, má v horní části miniaturní ouško. K čemu tam ale je, když držet se za něj nádobka opravdu nedá?

Dříve se javorový sirup uchovával v hliněných džbánech s velkým uchem, za které se vzít dalo. Na konci 19. století, když se kvůli daním za cukr začne sirup vyrábět ve velkém, však džbány nahradí plechovky a láhve bez ucha.

Ve 20. století se ale výrobci ke džbánkům z tradice zase vrátí! Jsou tedy mnohem menší a tvar už mají jiný, ale ouško zůstane. Nepoužitelné, jen jako kousek nostalgie.

Ouško na sirupu je takzvaný skeuomorf, tedy již nefunkční prvek, který zbyl jen jako symbol. Podobně, jako máme dodnes v počítači obrázek diskety jako ikonu k ukládání souborů, i když už dnes disketu nikdo nepoužívá.