Když v roce 1931 shromažďuje americký publicista Charles Fort (1874–1932) zprávy o podivných jevech včetně zvláštního poletování kamenů nebo jejich nepochopitelných přesunech z jedné strany překážky na druhou, zavádí pro to zcela nový termín:

teleportace. Dnes už jde ale o mnohem víc než jen o nevysvětlitelný fenomén.

S postupem času začíná být právě tímto slovem označován jakýkoliv okamžitý přenos hmoty z jednoho místa na druhé. Ve světě záhad přitom není teleportace ničím novým.

Už v 16. století se údajně teleportoval voják manilské palácové stráže do paláce o tisíce kilometrů dál – v Mexico city. V roce 1943 zase mělo údajně dojít k teleportaci torpédoborce USS Eldridge v rámci tzv.

Filadelfského experimentu a před několika lety se jeden Američan údajně ocitl z jednoho na druhém pobřeží Spojených států amerických. Nic z toho (pokud k tomu došlo) ovšem nebylo cílené a stále více vědců si tak začíná pokládat otázku:

Bylo by možné vytvořit zařízení, které by teleportaci umožňovalo? Mohli bychom jednou od základů změnit způsob našeho cestování?

NADĚJNÉ EXPERIMENTY

Dnes už je jasné, že teleportace je fenomén, kterým se zabývá stále více a více vědců. Zatímco někteří tvrdí, že to ani teoreticky není možné, další a další experimenty naznačují opak.

Už v roce 1997 skupina vědců v čele s rakouským fyzikem a profesorem Antonem Zeilingerem snažila teleportovat na malou vzdálenost fotony, tedy částice, ze kterých se skládá světlo.

V roce 2014 oznámili nizozemští badatelé, že úspěšně teleportovali několik atomů a v roce 2017 Číňané dokázali převést částice z Tibetu do satelitu Micius ve vesmíru.

„Smyslem celého experimentu bylo ukázat, že Země-vesmír-Země je pro kvantový přenos možná schůdnější než Země-Země, protože většinu první cesty lze zvládnout v celkem prázdném prostoru, kde se nemůže moc pokazit,“ říká vědec Dominik Miketa z londýnské Imperial College.

Budeme nakonec opravdu cestovat z planety do vesmíru podobně, jako je to například ve slavném seriálu Star Trek?