Winston Churchill vstoupil do dějin jako neústupný válečný premiér a symbol britského odporu proti nacismu. Za veřejnou fasádou neohroženého státníka se však skrýval muž s hlubokým vnitřním světem, vášní pro umění, literaturu, dobré jídlo i rodinný život.
Jeho soukromí odhaluje pozoruhodný kontrast mezi politickou tvrdostí a osobní křehkostí.
Když se řekne Winston Churchill, většina lidí si vybaví muže s doutníkem v ruce, pevný hlas válečných projevů a neochvějnou vůli čelit Hitlerovi. Churchill byl však mnohem víc než jen politik a stratég.
Byl to člověk s bohatými zájmy, citlivou povahou a celoživotním bojem s depresí, kterou sám nazýval „černým psem“.
Rodina jako pevný bod
Jedním z nejdůležitějších pilířů Churchillova života byla jeho rodina. V roce 1908 se oženil s Clementine Ogilvy Hozierovou, která se stala jeho celoživotní partnerkou, oporou i kritickým hlasem.
Jejich manželství trvalo 57 let a narodilo se v něm pět dětí – Diana, Randolph, Sarah, Marigold a Mary.
Rodinné štěstí však narušila tragédie. V roce 1921 zemřela dvouletá Marigold na sepse, což Churchilla hluboce zasáhlo. Přesto – nebo právě proto – se snažil trávit co nejvíce času se svými blízkými.
Útočiště nacházel především na venkovském sídle Chartwell v hrabství Kent, které koupil v roce 1922.
Chartwell: Dům myšlenek a klidu
Chartwell nebyl jen rodinným domem, ale také místem, kde Churchill tvořil, přemýšlel a zotavoval se z psychického vyčerpání. Právě zde psal knihy, připravoval politické projevy a maloval obrazy.
Zahrady a okolní krajina mu poskytovaly klid, který v londýnském ruchu postrádal.
Malování bylo pro Churchilla důležitou terapií. Vytvořil více než 500 olejomaleb a věřil, že mu pomáhá překonávat temné stavy mysli. Svou depresi popisoval jako neustálého společníka, s nímž se musel naučit žít. Právě v Chartwellu se mu často dařilo nalézt rovnováhu.
Státník s duší umělce
Churchill nebyl pouze politikem, ale také mimořádně plodným spisovatelem. Napsal více než 40 knih, včetně historických prací, biografií a rozsáhlých pamětí.
Za své literární dílo, zejména šestidílnou sérii „Druhá světová válka“, získal v roce 1953 Nobelovu cenu za literaturu. Porota ocenila jeho mistrovství v historickém líčení i brilantní řečnický styl.
Psaní pro něj nebylo jen profesí, ale způsobem, jak si utřídit myšlenky a uchopit vlastní roli v dějinách. Jeho texty byly osobité, někdy sebevědomé, ale vždy srozumitelné a čtivé.
Doutníky, whisky a legenda
Neodmyslitelnou součástí Churchillova obrazu se staly doutníky a alkohol. Odhaduje se, že během života vykouřil stovky tisíc doutníků, nejčastěji kubánské značky Romeo y Julieta. Jeho jméno dnes nese i známý formát doutníku „Churchill“.
Rád si dopřával whisky, šampaňské Pol Roger či koňak, přesto však historici upozorňují, že navzdory častým mýtům nebyl alkoholikem. Pil pravidelně, ale disciplinovaně. Jeho denní režim byl pevně strukturovaný: dopolední práce v posteli, odpolední odpočinek a večerní psaní či jednání.
Poslední léta a odkaz
Po odchodu z funkce premiéra v roce 1955 se Churchill stáhl z aktivní politiky. Zbytek života věnoval psaní, malování a pobytu v Chartwellu či na jihu Francie. Zdravotní stav se mu postupně zhoršoval v důsledku opakovaných mrtvic.
Zemřel 24. ledna 1965 ve věku 90 let. Jeho státní pohřeb se stal událostí celosvětového významu – sledovaly jej stovky milionů lidí a zúčastnily se jej delegace ze 120 zemí.
Na vlastní přání byl pohřben v Bladonu nedaleko Blenheimského paláce, místa svého narození.
Slova, která přežila čas
„Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy,“ zní jeden z jeho nejslavnějších citátů. Slova, která vystihují nejen státníka, ale i člověka, který se po celý život učil vytrvat navzdory pochybnostem, strachu i vnitřním démonům.
