„Žádný stupeň lásky nebyl zábranou v naší náruživosti… Čím méně jsme byli v oněch radostech zkušení, tím vášnivěji jsme se jim oddávali a tím méně jsme se jich mohli nasytit,“ líčí filozof Abélard vášnivý sexuální vztah ke své žačce.

Zaplatí za něj krutou daní, svým mužstvím.

 

Francouzský filozof Pierre Abélard (1079–1142) má v roce 1115 na svých přednáškách ve škole u chrámu Notre Dame v Paříži nabito. Mezi jeho žáky patří i jistý kanovník Fulbert. Má mladou neteř Heloisu (1098–1164).

„Nechtěl byste se stát jejím učitelem?“ nabídne jednoho dne Abélardovi. Ten přikývne a tím zpečetí svůj osud. Fulbert chce, aby se jeho krásná a chytrá příbuzná vzdělávala. Za výuku slíbí Abélardovi bydlení ve svém domě. To ale neměl dělat.

Vlk žere bezbranné jehňátko

Jakmile filozof svoji žačku uvidí, posedne ho milostná touha. „Je to jako dát novorozené jehňátko na starost hladovému vlku,“ svěřuje papíru, co se s ním děje. I když asi tuší, že to nemůže dobře skončit, nedá si říct.

„Když jsem obezřetně promyslil vše, co milenci mívají ve zvyku předstírat, abych ji učinil povolnější a aby se mi oddala v lásce, uvěřil jsem, že se mi to velmi snadno podaří,“ líčí později. Dívka skutečně nejdříve jeho lichotky odmítá, ale nakonec podlehne.

Líbání místo filozofických debat

„Nejprve jsme byli spojeni jedním domovem, později duchem. A tak využívajíce příležitosti, kterou poskytovalo vyučování, více jsme se věnovali lásce a studium a učení nabízelo tajná ústraní, jakých si žádala láska,“ popisuje filosof.

Filozofické debaty brzy nahradí vášnivé polibky a sexuální hrátky. Jejich následky na sebe nenechají dlouho čekat. Heloise v roce 1118 nápadně roste bříško a porodí syna, kterému dá jméno Astrolabius. Fulbert je vzteky bez sebe. Učitel, do kterého vkládal takovou důvěru, zneužil jeho pohostinnost!

Učitel se nežení

„Abych ho usmířil, rozhodl jsem se mu učinit zadost slibem, že tu, kterou jsem zhanobil, chci pojmout za manželku, když by se to ovšem stalo tajně, abych svou pověst neohrozil,“ říká Abélard, kterému nezbývá nic jiného než se k následkům svých činů přihlásit.

Chce si Heloisu vzít, jenže sňatek musí proběhnout tajně. V tehdejší době je ženatý učitel něco nepředstavitelného. Uvědomuje si to i Heloisa: „Je třeba, abys uvážil situaci, kterou by představoval stav legitimního svazku. Neboť jaký je poměr scholárů k zmatkům v domácnosti, skriptorií ke kolébkám?“

Nečekaná pomsta

Před Fulbertovým hněvem je nic neochrání. „Taková ostuda! Jak se mohu podívat lidem do očí,“ zuří kanovník. A rozhodne se pomstít. Do Abélardova pokoje posílá muže, kteří se na něj vhrnou a vykastrují ho. Filozof se svíjí bolestí.

Heloisa krátce poté odchází do kláštera, její milý se stává mnichem. Učí a hodně také píše. Jednoho dne se s dávnou láskou svěří i příteli. Od okamžiku, kdy naposledy viděl Heloisu, už uplynulo 17 let.

Propaguje volnou lásku

Jenže jeho dopis se dostane i do rukou Heloisy. Probudí v ní dávné city. S nešťastným koncem jejich lásky se nesmířila a dala by cokoli za to, aby mohla boha vyměnit za náručí svého milence. Pár si vyměňuje dopisy.

„Nesnažila jsem se vyhovět vlastním touhám a potěšením, ale tvým, jak dobře víš. Jméno choti snad je posvátnější a více zavazuje, ale pro mne bude provždy mnohem sladší jméno milenka, anebo dovolíš-li, konkubína či děvka,“ píše Heloisa bývalému milenci.