Ono se řekne pustý a prázdný vesmír. Je sice pravda, že na jeden krychlový metr kosmického prostoru čistě statisticky připadá jeden atom vodíku, jenže jsou okamžiky, kdy provoz ve vesmíru pořádně zhoustne.

Kolize dvou těles sice mohou být zajímavým divadlem, avšak pouze za předpokladu, že se jich sami neúčastníme.

V dlouhé historii naší planety se mnohokrát stalo, že si dala poněkud drsnější dostaveníčko s cizím kosmickým tělesem.

Stalo se tak i v roce 1908, kdy klidnou lesnatou oblast Sibiře rozčeřil náraz planetky, který vyvolal výbuch tisíckrát silnější, než byla exploze jaderné bomby nad Hirošimou. Ohromné štěstí bylo, že tato část planety nebyla obydlená.

Mimořádně silný výbuch nad Sibiří zazněl 30. června 1908 přibližně v 7:15 místního času u sibiřské řeky Podkamennaja Tunguzka v Krasnojarské oblasti.

Seismologické stanice na celém světě zaznamenaly otřesy, které výbuch způsobil. Je překvapivé, že i když šlo o mimořádně silný výbuch, nebyla mu na začátku 20. století věnována téměř žádná pozornost.

Důvodem, proč se výzkumníci do postižené oblasti ihned nevydali, snad může být velice nepřístupný terén, složitá politická situace v tehdejším carském Rusku i blížící se první světová válka.

Chybí kráter…

I když se vědecké týmy hned nerozběhly prozkoumat tunguzskou událost zblízka, na extrémně silnou explozi se nezapomnělo. Ale první expedice se do tajemného místa vydala až o 13 let později, v roce 1921.

Vedoucím výpravy byl mineralog profesor Leonid Kulik (1883–1942). Při svém prvním pokusu se vědci do oblasti výbuchu vůbec nedostali. Neúspěch ale profesora Kulika neodradil a vědec se do Krasnojarského kraje vydal znovu.

V následujících výpravách se odborníkům podařilo nashromáždit velké množství mineralogických informací o oblasti. Největším překvapením bylo zjištění, že v epicentru exploze není žádný kráter.

… anebo ne?

Ani po více než sto letech od extrémního výbuchu, který otřásl Sibiří, nepřestávají do tajgy proudit vědecké výpravy. Některé se snaží potvrdit stávající teorie. Jiné hledají další alternativní možnosti. Obojí se nedávno povedlo italským vědcům z Univerzity v Boloni.

Ti jsou totiž přesvědčeni, že se jim podařilo najít kráter po dopadu tělesa. Údajně se nachází v sibiřském jezeře Čeko, vzdáleném asi osm kilometrů od domnělého epicentra.

Dokud však Italové v jezeře nenajdou meteorit, zůstává většina vědecké obce k tomuto názoru skeptická.

Kromě nadšenců vyrážejících přímo do sibiřské oblasti se činí i týmy doma v laboratořích. Tam se bádání zaměřuje hlavně na procesy, které se při průletu tělesa odehrávají v atmosféře.

Lepší pochopení této problematiky by totiž mohlo poskytnout klíč k rozluštění záhady.

Nejspíše to byl asteroid

Co nad Sibiří skutečně explodovalo, není dodnes zcela objasněno. Část vědecké obce se přiklání k tomu, že původcem kolize byla kometa, ale většina badatelů je přesvědčena, že šlo o kamenný asteroid o rozměrech několika desítek metrů.

Čas od času se objeví i exotičtější hypotézy. Jako například výbuch přírodního plynu, miniaturní černá díra, kus antihmoty či kulový blesk.

Záhadologové pak rádi hovoří o havárii kosmické lodi, experimentech Nikoly Tesly či laserovém paprsku ze souhvězdí Labutě.