Zatím nemáme prostředky k tomu, abychom se vydávali do dalekých vesmírných končin. Proto posíláme za sebe na výzvědy průzkumné sondy. Nejvzdálenější z nich už urazila 25 miliard kilometrů! A dobrodružství zatím nekončí…
Do vínku dostane příznačné jméno Voyager (doslova Cestovatel) a označení 1. Má totiž ještě jednovaječné dvojče dvojku.
Obě sondy tvoří desetiboké tělo, doplněné parabolickou anténou pro komunikaci s pozemními teleskopy, a tři výklopné tyče s kamerami a měřícími přístroji.
A obě dvě si vezou na palubě speciální měděný disk navržený popularizátorem astronomie Carlem Saganem (1934–1996).
Pokud náhodou někdo v dalekém kosmu sondu a disk objeví, může si přehrát pozdravy v 55 jazycích, 35 zvuků, 27 záznamů hudby a 115 obrázků zachycujících život na Zemi.
Ta pravá chvíle
Hlavní úkolem obou Voyagerů je prozkoumat obří planety Sluneční soustavy. A není na co čekat, právě se nacházejí v takových pozicích, že je možné navštívit je během jediné výpravy. K tomu dochází jednou za 175 let!
Kvůli technickým problémům odstartuje Voyager 1 nakonec až 16 dní po Voyageru 2, tedy 5. září 1977, a hned se vydá v jeho stopách.
Zatímco však dvojka podle plánů postupně zavítá k Jupiteru, Saturnu, Uranu i Neptunu, s jedničkou to dopadne jinak!
Ještě než stihne za pomoci Jupiterovy gravitace přeskočit k prstencové planetě, hlásí dřívější sonda Pioneer 11 zajímavé objevy na Saturnově měsíci Titanu. A astronomové se rozhodnou poslat Voayger 1 tam.
Vzhůru ke hvězdám!
Co ona změna trasy znamená? Těsný průlet kolem Titanu sondu mocnou gravitační hrou vyhodí z roviny ekliptiky, po níž planety obíhají kolem Slunce. Žádné další planety už tedy navštíví, ovšem rychle se žene za novými cíli.
17. února 1998 předstihne Pioneer 10, který odstartoval o 4 roky dříve, a stává se nejvzdálenějším pozemským tělesem!
25. srpna 2012 také jako první překročí heliopauzu, hranici heliosféry, oblasti vlivu slunečního a slunečního větru. Když přístroje jasně ukazují, že vládu přebírají kosmické paprsky a mezihvězdná hmota, je to jasné. Voyager 1 opustil Sluneční soustavu a míří do neznáma!
Přesněji směr ukazuje k hvězdě Gliese 445 v souhvězdí Žirafy. Se svou rychlostí přes 61 000 km/h by k ní mohl poselství o Zemi dovézt za 40 000 let.
Vydrž nám co nejdéle!
Jak to všechno dopadne, už se však žádní lidé nedozví. Nejenže komunikace se sondou je vzhledem k přibývající vzdálenosti stále těžší, také jí postupně dochází energie potřebná k práci.
Elektřinu si oba Voyagery vyrábějí rozpadem radioaktivního plutonia, i tak ale každý rok zhruba 4 watty ztratí. Ještě před pár lety se odhaduje, že se sonda definitivně odmlčí do roku 2025.
Jak je to tedy teď? NASA se s koncem mise zatím smířit nehodlá a ubývající energií se snaží šetřit, jak se dá! Což bohužel znamená postupně vypínat vědecké přístroje.
Jako poslední zatím utichne letos v únoru systém pro měření kosmického záření, který byl nutný pro zjištění, že se Voyager 1 vymanil z vlivu Slunce.
Z původních deseti už fungují přístroje jen tři. A vědci doufají, že alespoň jeden zůstane ještě do 30. let tohoto století, než nám první vesmírný cestovatel nadobro zmizí…
