Skip to content

Vodních zdrojů na planetě ubývá, lidská populace se ale neustále rozrůstá! Co s tím?

Člověk bez vody vydrží asi pět dní. Zatímco vodních zdrojů na planetě ubývá, lidská populace, zejména ve třetím světě, se neustále rozrůstá. Již dnes je v některých oblastech světa voda vzácností. Války o přírodní zdroje nejsou ničím novým, takže po válkách o ropu se brzy můžeme dočkat konfliktů, ve kterých půjde o vodu.

Mnozí vědci tvrdí, že lidstvo koncem 21. století nečeká nic moc příjemného. Klimatické změny, které naši planetu zasáhnou kolem roku 2100 povedou k tomu, že polovina zemského povrchu bude postižena katastrofálním suchem. Důsledkem pak bude hlad, masová migrace a zejména války o vodní zdroje. Alespoň to tvrdí studie britského klimatologického ústavu Hadley Centre for Climate Prediction and Research.
Nejvíce postižen bude třetí svět, což povede k izolaci Evropy a severní Ameriky, které se o své zdroje nebudou chtít příliš dělit. Ovšem podle některých expertů dosáhne migrace takové úrovně, že západ nebude vůbec schopen ji zabránit.

Vyprahlá krajina již není doménou jen pouští či polopouští.

Válka o vodní zdroje není v lidské historii neznámým pojmem. Už v roce 2525 před naším letopočtem se do takového konfliktu dostaly dva sumerské městské státy Umma a Lagash mezi řekami Eufrat a Tigris. Panovník Lagashe jménem Eannatum chtěl ovládnout nejen ummské úrodné oblasti, ale především její vodní zdroje. Což se mu také podařilo.

Ačkoliv se od té doby v lidských dějinách neuskutečnila další regulérní válka, jejíž předmětem sporu by byla voda, několik ojedinělých vojenských akcí přece jen proběhlo. Zejména ve výbušné oblasti Blízkého východu. Například v 60. letech minulého století zaútočil Izrael na syrské zařízení, které mělo odvádět vodu z řeky Jordán.

Rizikovou oblastí je i Egypt, který je, co se týče vody, zcela závislý na řece Nilu. Pro Egypťany je představa, že by třeba Súdán začal na Nilu stavět přehradu noční můrou. Už v roce 1956 byla proto v Káhiře podepsaná smlouva, že 60 % vody, která ročně proteče Nilem, patří Egyptu. Průšvih je v tom, že egyptská populace se rozrostla, takže dnes už ne každý má přístup k čisté vodě.

Nedostatek vody v některých oblastech může spustit masivní migrační vlnu.

Podle odhadů OSN denně ve světě zemře až 35 000 lidí kvůli tomu, že se do jejich organismu dostala voda s choroboplodnými zárodky. Nebezpečí, které z daného stavu vyplývá, jsou si vědomi především mezinárodní organizace. Programu OSN pro rozvoj bombarduje vlády světa nejrůznějšími doporučeními, zatím se však tyto rady jen těžko uplatňují v praxi. Vždyť každý rok okolo 1,8 milionu dětí umírá na průjmová onemocnění, kterým by dokázal zabránit pouhý přístup k čisté vodě. V nejchudších zemích světa navíc trpí téměř polovina obyvatel nemocemi způsobenými nekvalitní vodou.

OSN navrhuje, aby každá vláda zajistila občanům nejméně 20 litrů čisté vody na osobu a den a vyčlenila určitou část financí na zajištění dodávek vody a její čištění. “Národní vlády musí přijít s realizovatelnými plány a strategiemi, jak čelit současné krizi nedostatku vody a její čistoty,” prohlásil jeden ze členů expertního týmu OSN a šéf výzkumu v čelné britské charitativní organizaci Oxfam Kevin Watkins. “Současně potřebujeme globální akční plán, který nahradí roztříštěné snahy o mobilizaci zdrojů a vyburcuje politickou akci, jež postaví otázku vody a její čistoty popředí,” dodal Watkins.

Problémem je i čistota a nezávadnost vody.

Mark Twain kdysi tvrdil: “Whisky je určena k tomu, aby se pila, a voda k tomu, aby se o ní bojovalo.” Twain byl mistrem ironie, ale zdá se, že v tomto svém tvrzení nemusel být daleko od pravdy. Například při nedávném konfliktu mezi Izraelem a libanonským radikálním šíitským hnutí Hizballáh se jedním ze strategických cílů izraelského letectva staly právě zavlažovací kanály. Organizace Tamilských tygrů, která bojovala za nezávislost na srílanské vládě, zas s oblibou používala jako způsob boje vypouštění vodních nádrží.

Mezi další lokality ohrožené nedostatkem vody patří některé čínské oblasti, Indie, okolí Aralského jezera, Střední východ a samozřejmě subsaharská Afrika. Na naší planetě žije v současnosti více než 7 miliard lidí, kteří využívají 60 % pitné vody. Podle odhadů OSN to za deset let bude už 70 % a o pár let později již 90 %. Zároveň však tři pětiny lidí přístup k pitné vodě stále mít nebudou.

Největším „žroutem“ vody je v současnosti zemědělství. To ročně využívá 70 % pitné vody, v Africe dokonce 90 %. Do průmyslu se nalije ročně 23 % vody a 8 % spotřebují domácnosti. Zároveň průmysl a zemědělství značné množství vodních zdrojů znehodnocují tím, že do nich vypouští znečisťující a toxické látky.

Betonové sklady zabraly tisíce hektarů půdy v ČR, i ony tak přispívají k vysušování zdejší krajiny.

V Evropě je na tom nejhůře Česká republika, která dramaticky vysychá. Za posledních 80 let se zde vysušilo milion hektarů mokřadů, tisíce rybníků, místa se zaorala a osela. Zemědělská půda je ve většině postižena erozí a není schopna vodu udržet. Megalomanská stavba kanálu mezi Dunajem, Odrou a Labem, o které se občas hovoří, by situaci ještě zhoršila.

Pokud se lidstvo chce v budoucnu vyhnout konfliktům o vodu, bude s ní muset nakládat hospodárněji. Kromě toho musí vyspělé státy zajistit přístup k vodě každému jedinci. Jinak se v análech historie můžeme dočkat rozepsání kapitoly s názvem „Válka o vodu“.

 

 

 

Foto: liberalsbackwardsthink, Hugh's News, Quartz, Pinterest
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Zajímavosti Zobrazit více …