Přírodní pohromy přepisují životy pozemšťanů a jen těžko se jim můžeme ubránit. Budiž nám ale útěchou, že někde je to ještě mnohem horší – ve vesmíru!
Když vás venku bez deštníku zastihne déšť, není to nic příjemného, zvlášť když třeba máte nový účes. Buďte však rádi, že vám vlasy spláchne jen voda – kdybyste se procházeli po Venuši, ze zatažených mraků by na nás napršela kyselina sírová! Celé tělo by vám rozleptala a postupně spálila na prach…
Na Saturnově měsíci Titanu čas od času prší metan. Kapky padají velmi pomalu, ovšem příjemný zážitek by to nebyl. Představte si to asi, tak, že se při teplotě mínus 300 °C procházíte pod tekoucím olejem.
Ještě děsivěji prší na některých hnědých trpaslících (tělesech moc velkých na planetu, ale příliš malých na hvězdu), kde se v horké atmosféře vyskytují i železné páry. Když zkondenzují do mraků, padá tu železný déšť!
Malá železná zrnka by vám nevadila? Vzhledem k tomu, že gravitace je tu třeba 300x větší než na Zemi, zasypala by vás rychlostí asi 150 km/h.
Kde to nejvíc „fouká“?
Pokud se v zemské atmosféře objeví místa nerovnoměrně prohřátá Sluncem, vznikne bouřka. I když ji provázejí nepříjemné hromy a blesky, často je do několika minut klid. Ano, ty horší možná trvají i pár hodin, ovšem ve vesmíru i několik staletí!
Na planetách je pak pozorujeme jako skvrny. Je to třeba bílá skvrna na Saturnu, záhadná tmavá skvrna na Neptunu anebo nejznámější velká rudá skvrna na Jupiteru, která existuje minimálně od roku 1664 a je větší než celá naše planeta.
Větry v rudé skvrně dosahují až 600 km/h, což je 6x rychlejší než běžná pozemská vichřice!
I bouřlivý Jupiter však několikrát trumfne Neptun. Modrý obr je rozhodně největrnější planetou Sluneční soustavy a v bouřích tu větry sviští až 2500 km/h!
Tornádo 5x okolo Země
Když se ze setkání větrů různých teplot vyklube tornádo, na Zemi létají auta i domy vzduchem a následky jsou často katastrofální. Ta nejničivější pozemská tornáda dosahují rychlosti okolo 480 km/h. Když však k němu dojde na Slunci, rychlost je i 300 000 km/h!
Natočit sluneční tornádo v přímém přenosu se poprvé podaří satelitu Solar Dynamics Observatory v září 2011. Místy až 2 miliony stupňů horký plyn se stočil do 200 000 km dlouhé šroubovice, která by tedy pětkrát obkroužila obvod Země.
Úplně nejdivočejším tornádem vesmíru by mohl být Herbig-Harovův objekt, tvořený výtryskem žhavé hmoty z mladé hvězdy. Dosahuje obrovské vzdálenosti a rychlosti až 720 000 km/h!
I když má ale typický spirálovitý tvar, podle vědců se nejspíš netočí, takže zcela klasickým tornádem není.
Vesmírný hurikán za humny?
Obří vír s okem uprostřed! To je hurikán, který vnikne ve chvíli, kdy se roztočí bouřková oblast s velmi nízkým tlakem. Celkem častý pozemský jev letos na jaře astronomové vůbec poprvé potvrdí i ve vesmíru.
A pozor, je nám nebezpečně blízko – měření zachycuje vír řádící v srpnu 2014 nad severním pólem Země!
Netvoří ho systém bouřek, ale plazma, tedy oblak nabitého plynu, a do okolí tak nechrlí vodu, ale elektrony. Jinak se svými rysy pozemský hurikánům podobá. Má několik ramen točících se proti směru hodinových ručiček a téměř klidný střed.
950 km široký vír vytrvá asi 8 hodin, energii mu dodává sluneční vítr a ve vesmíru nejspíš výjimkou není. Pro Zemi snad není nebezpečný, ale mohl by narušit třeba funkci navigačních satelitů.
