Je 15. ledna 1919, krátce po poledni. V bostonské čtvrti North End se ozve dunění, které připomíná projíždějící vlak. O několik sekund později se ocelová nádrž naplněná více než osmi miliony litrů melasy roztrhne a ulicemi se valí obrovská lepkavá vlna.

Katastrofa, která zní jako černý humor, se během několika minut mění v jednu z nejpodivnějších a zároveň nejsmrtelnějších průmyslových nehod amerických dějin.

Padesát stop vysoká nádrž společnosti United States Industrial Alcohol praská bez většího varování. Obsah o objemu přibližně 2,3 milionu galonů melasy se řítí ulicemi rychlostí až 56 kilometrů za hodinu.

Vlna dosahuje výšky několika metrů, boří domy, převrací nákladní vozy, láme ocelové sloupy nadzemní železnice a strhává lidi i koně. Hustá melasa působí jako tekutý beton – kdo do ní spadne, jen stěží se dostává ven. Bilance je děsivá:

21 mrtvých, kolem 150 zraněných a celé bloky domů proměněné v lepkavou spoušť. Pozdější vyšetřování ukazuje, že nádrž byla od počátku špatně navržena i postavena.

Dokonce dlouhé měsíce prosakuje, takže si místní děti chodí nabírat vytékající melasu do plechovek.

Dunění a potom prásk

Dobové výpovědi zachycují hrůzu lépe než jakákoli statistika. Svědek Joseph Hiller popisuje, že nejprve slyší hluboké dunění a pak vidí, jak se nádrž doslova rozevírá.

Podle tehdejšího listu The Boston Globe před sebou pozoruje „stěnu melasy vysokou asi padesát stop, která se valí se syčivým zvukem.“ Jiný očitý svědek, účetní H. P. Palmer, cítí, jak se budova pod jeho nohama otřásá, a během jediné minuty sleduje, jak se všechny okolní ulice plní hnědou masou.

Noviny The Boston Post druhý den píší: „Před vlnou nebylo úniku.“ Dodávají, že lidé i zvířata se nemohou rozběhnout, protože je hustá melasa okamžitě uvězní. Mnozí se neudusí pod troskami, ale přímo v sirupu, který jim zalepí nos i ústa.

Záchranáři se brodí lepkavou hmotou celé hodiny a každého zachráněného doslova vysekávají z husté směsi.

Předpisy se zpřísňují

Odklízení následků trvá celé týdny. Chladné lednové počasí způsobuje, že melasa rychle houstne a připomíná asfalt. Hasiči, vojáci i dobrovolníci používají krumpáče, lopaty a mořskou vodu, aby vůbec dokázali vyprostit těla a odstranit trosky.

Lepkavá hmota ulpívá na botách, oblečení i zdech domů a dostává se až do bostonského přístavu. Následuje jeden z největších soudních sporů své doby.

Společnost se nejprve snaží svalit vinu na údajný anarchistický útok, odborné posudky však prokazují, že skutečnou příčinou jsou konstrukční chyby, nekvalitní materiál a chybějící bezpečnostní zkoušky.

Tragédie nakonec vede ke zpřísnění stavebních předpisů a povinným technickým kontrolám velkých průmyslových staveb.

Katastrofa tak zachraňuje nespočet budoucích životů a dodnes připomíná, že i zdánlivě neškodná surovina se může během několika sekund proměnit ve smrtící živel.