V roce 1978 si Itálie už celé desetiletí procházela napjatým politickým obdobím, kterému se dnes říká „olověná léta“, podle mnoha politicky motivovaných vražd. A právě v tuto dobu vstupuje na politickou scénu muž jménem Aldo Moro.
Muž, který chce v zemi, o kterou soupeří jak Spojené státy, tak Sovětský svaz, provést něco neslýchaného.
K tomu však už nikdy nedostane příležitost. A jeho vražda se stane jednou z nejzáhadnějších v dějinách Itálie.
NAPJATÁ POLITICKÁ SITUACE
V roce 1978 byla politická situace v Itálii jen kousek před výbuchem. Většinu ve volbách sice získávala pravidelně křesťanská demokracie, ale od 60. let už nesložili parlamentní většinu bez podpory socialistů.
A průběžně posilovali komunisté, kteří ve volbách pravidelně končili na druhém místě a k moci se nedostali jen proto, že něco takového odmítal kdokoliv připustit.
Sovětský svaz však cítil možnost přiklonit Itálii na svou stranu, což naopak pro Spojené státy byla noční můra. Právě v tuto dobu se na scéně objevuje Aldo Moro.
Křesťanský demokrat, který však neskrývá sociálně-demokratické smýšlení, sám čtyři a půl roku premiér. V politicky nestabilní Itálii to byl mimořádný počin. Teď chce Moro provést husarský kousek.
Vyjedná nově nastupující vládě premiéra Andreottiho podporu komunistické strany. Říká tomu „historický kompromis“.
Něco takového ale děsí jak Spojené státy, tak Sovětský svaz. Přesto se má 16. března 1978 stát realitou. K tomu už ale nikdy nedojde.
Cestou do parlamentu Morův vůz zablokují teroristé z levicové organizace Rudé brigády, zabijí všech pět doprovázejících policistů a Moru unesou na neznámé místo.
Za situace, kdy nikdo neví, kde Moro je, však komunisté novou vládu podpoří i bez kompromisu a nic za to nepožadují. Tato možnost se už na politickou scénu v Itálii nikdy nevrátí.
TRUCHLIVÁ PARTIE O MORŮV ŽIVOT
Premiér Andreotti i ministr vnitra Cossiga hned na začátku prohlásí, že s teroristy o Morově propuštění vyjednávat nehodlají. Policie mezitím prohledává stovky lokací, ale Moru nedokáže najít. Nedokáže, nebo nechce? To dnes už nikdo nezodpoví.
Do toho vypustí zprávu, že Moro už byl popraven. Dělají to prý proto, aby připravili veřejnost na nejhorší. Stejně tak dobře to ale může být míněno jako vzkaz teroristům. Nic nedostanete, klidně ho zabijte.
A dopisy, ve kterých žádá o výměnu za uvězněné členy Rudých brigád sám Moro, jsou bagatelizovány jako napsané pod nátlakem.
Později se ukáže, že Moro byl držen v jednom římském bitvě. 55 dní po únosu dojde teroristům trpělivost. Šéf teroristů Moretti Mora donutí, aby vlezl do kufru auta, přikryje ho dekou a 11 výstřely ho usmrtí.
Tělo pak zavezou do ulice Caetani a pošlou policii vzkaz, kde má politikovo tělo hledat.
Morova vražda byla v podstatě koncem teroristů z Rudých brigád. Ztratili sympatizanty a většina z nich byla uvězněna. Komunisté se k moci nedostali a v dalších volbách utrpěli obrovské ztráty.
Následovalo ještě několik nikdy neobjasněných únosů a vražd dávaných do souvislosti s Morovou. Šlo o lidi, kteří pravděpodobně o jeho únosu měli velmi dobré informace.
Mnohé utajované skutečnosti se dostaly na světlo až v 90. letech a mnohé zůstanou utajené navždy.
Kdo všechno a z jakých důvodů tedy nese za Morovu vraždu odpovědnost, to už zřejmě navždy zůstane jedním z mnoha tajemství, kterými jsou obestřeny politické kruhy v Itálii v době, které se dnes říká „olověná léta“.
