Píše se rok 1522 a do Anglie se vrací Anna Boleynová (1501/1507–1536). Za sebou má vzdělávání se v Nizozemsku a Francii, kde působí jako dvorní dáma královny Klaudie (1499–1524). Čeká ji sňatek s irským bratrancem Jamesem Butlerem (asi 1496–1546).

Jenže z toho sejde a Anna se stává dvorní dámou královny Kateřiny Aragonské (1485–1536). Je jejím pravým opakem.

Usedlá, pokorná a věčně se modlící královna dokonce nosí pod oděvem režnou košili. To inteligentní Anna si užívá života. Opakem jsou si i co do vzhledu: Královna je modrooká plavovláska, zatímco štíhlá Anna je tvrdošíjná tmavovláska uhrančivých očí.

Možná právě ten kontrast vede k tomu, že ji král Jindřich VIII. Tudor (1491–1547) začne lákat do lože. A čím víc mu vzdoruje, tím zamilovanější Jindřich je…

Bude to syn! Určitě!

Král je přece ženatý. A když Anna začne naléhat, aby se vzali, král svolí. První sňatek se tedy pokusí anulovat. Hlava Anglie projeví naivitu, pokud si myslí, že se Kateřiny tak jednoduše zbaví.

V Anně ale vidí šanci mít konečně silného mužského potomka – Kateřina mu porodí jen dceru, budoucí královnu Marii I. Tudorovnu (1516–1558), další děti bohužel zemřou. Nikam nevedoucí tahanice ho ale začínají unavovat. A Anna to vidí.

Je jí jasné, že pokud to nebude ona, kdo porodí dědice, ostrouhá mocenskou mrkvičku. A tak králi roku 1532 při společné návštěvě přístavu Calais podlehne. Král jásá. Anna je těhotná a dozajista čeká syna!

Zklamaný král

Pokud Annu co nejrychleji neprohlásí královnou, synek nebude mít nárok na korunu. 25. ledna 1533 se koná slavná svatba. Tedy, slavná zejména z pohledu ambiciózní Anny. Lid ji nemá rád a stojí na straně Kateřiny.

Nový arcibiskup canterburský, Thomas Cranmer (1489–1556), situaci vyřeší jednoduše: Zneplatní první manželství, strategicky vyčká pouhých pět dní – a nové manželství prohlásí za zákonné!

Papež Klement VII. (1478–1534), coby odpůrce rozvodu, okamžitě začíná pracovat na exkomunikaci krále i jeho arcibiskupa. 1. června 1533 se na Annině hlavě usadí vysněná koruna. A 7. září porodí… dcerku! Budoucí královnu Alžbětu I. (1533–1603). Pak následuje série potratů a znechucený král.

Proklela mě!

„Může za to ona! Proklela mě! Dokud neskončí na popravčím špalku, syna nedonosím!“ brání se Anna. Jenže ponížená Kateřina zatím umírá v nuzných podmínkách a Anna ani tak syna neporodí.

Je hysterická, mladá krása vyprchá, a když si král odskočí jinam, vyhrožuje jeho milenkám smrtí. Teď se chce Jindřich pro změnu zbavit jí. Ví, že rozvod by byl učiněné peklo. Od dubna do května 1536 je proto Anna vyšetřována z velezrady.

Prý má milence a navíc je to čarodějnice! Ostatně, její tělo je plné mateřských znamének a dokonce má šestý prst! Svědčí proti ní řada dvořanů – na mučidlech se dozná téměř každý. 19. května bude Anna popravena.

Král svolí vyčkat na francouzského kata z Calais, který popravuje mečem. Angličané totiž popravují sekerou. Dost často nenabroušenou…

Je to čarodějka!

„Měl jsem ji upálit,“ vyčítá si král do smrti přesvědčen, že Anna byla vážně čarodějka. Je to ale právě ona, kdo ho zásobuje protestantským čtivem a mnohdy formuje jeho názory.

A nebýt jí, nedošlo by k rozkolu panovníka s římsko-katolickou církví a nástupu anglikánské církve, v jejímž čele stojí král a nikoliv papež.

Anna tak začne být s nástupem Alžběty I. na trůn uctívána jako mučednice a i dnes bývá vnímána jako jedna z nejvýznamnějších anglických královen.