Na stole leží několik popsaných papírů, kousek vedle tužka a kalamář s inkoustem. Luxusně vypadající lampička osvětluje zbytek pokoje a na jednom z konferenčních stolků trůní fotka Henryho Forda. Takovou ozdobu by v Hitlerově pracovně čekal málokdo, i když…
Zrůdná ideologie opanuje Německo v roce 1933, kdy se Adolf Hitler (1889-1945) ujímá kancléřského úřadu. Některým slavným osobnostem nacismus přímo učaruje, a tak vstupují do NSDAP, další ho tiše podporují!
Kolaborantka, nebo dvojitá agentka?
Kdo: Coco Chanel
Nikdo pro něj moc netruchlí, protože bývalý nacistický pohlavár Walter Schellenberg (1910-1952) má na rukou krev spousty lidí. Všechny zarazí, kdo zaplatí pohřeb – návrhářka Coco Chanel (1883-1971)!
Churchill osvoboditel
Po smrti matky končí v sirotčinci, odkud se odrazí až do obchodu s oděvy. Brzy se katapultuje mezi smetánku, na vině jsou správné kontakty. Díky nim si dokáže otevřít také první módní salón, čímž odstartuje úctyhodná kariéra.
Její vliv je patrný prakticky všude a Chanel se stává jednou z nejdůležitějších postav módy. Začátkem druhé světové války zavírá všechny své obchody, v tu ránu přichází o práci 4 000 lidí. K tomu údajně věří, že Židé jsou hrozbou pro Evropu.
Na nic nečeká a mění působiště, přestěhuje se do pařížského hotelu Ritz, kde shodou okolností bydlí nacistická smetánka! Na tamních chodbách natrefí právě na Schellenberga, skrze něhož se údajně stává nacistickou agentkou.
Vlasteneckému obrazu nepomůže ani románek s důstojníkem Hansem Güntherem von Dincklage (1896-1974). O kolaboraci se šušká prakticky všude, Chanel se dokonce ptá po zabaveném židovském majetku. Boží mlýny však melou, a tak po osvobození Francie, končí u soudu.
Volno ji zajistí sám Winston Churchill (1874-1965), což oživí diskuzi, zda nebyla také britskou agentkou! Chanel mizí do Švýcarska, odkud finančně podporuje rodinu Schellenberga. K nacistické jizvě se nikdy nevrátí.
Uniforma od Hugo Bosse
Kdo: Hugo Boss
Jeho oblečení dnes dělá radost lidem po celém světě. Málokdo ale tuší, že Hugo Boss (1885-1948) patřil k přesvědčeným nacistům a jeho společnost dokonce krutý režim zásobuje uniformami.
Neschopný desátník?
Jako nejmladšímu z pěti sourozenců se mu dostává hodně pozornosti. Rodiče však zaskočí, když nedokončí střední školu a raději se dává do učení. Fascinují ho látky, a tak když si odbude vojenskou službu, získá zaměstnání v Kostnici.
Jde mu to od ruky, po smrti rodičů dokonce přebírá jejich podnik. Plány nadějného obchodníka ale zhatí první světová válka. Narukuje už v roce 1914 a armádní řady opouští až po čtyřech letech. Zajímavostí je, že po celou dobu zůstává desátníkem.
Za Výmarské republiky šije košile a spodní prádlo. K tomu přidává uniformy pro SS, hnědé košile pro členy SA a také stejnokroje Hitlerjugend.
S mým kamarádem Hitlerem
Boss se netají náklonností k Hitlerovi, 1. dubna 1931 vstoupí do NSDAP. V jeho fabrice pracují vězni z koncentračních táborů a během války také váleční zajatci. Podle dochovaných dokumentů víme, že uniformy šilo 140 polských a 40 francouzských nebožáků.
„Všude byli blechy i vši. Když jsme pracovali málo, vyhrožovali nám koncentračním táborem,“ tvrdí jeden z přeživších. Nacistický moloch se ale postupně drolí, po válce je Boss označen za zločince.
V jeho bytě například narazí na zarámovanou fotku, na níž pózuje s Hitlerem. Boss po roce 1945 obnoví živnost, zubatá si však na něj počíhá během srpnových dnů 1948, kdy se mu stává osudným zubní absces.
Za všechno mohou Židé!
Kdo: Henry Ford
Někde Bůh dal, jinde zase vzal. To platí třeba u amerického konstruktéra Henryho Forda (1863-1947). Továrník platí za hvězdu svého oboru, na druhou stranu má pověst zapáleného antisemity, což ho málem vžene do náruče Hitlera!
Váš obdivovatel Hitler
Model T vyrazí všem dech. Je tak levný, že si ho může dovolit prakticky každý. Vizionář Ford jde ještě dál, zaměstnanci chodí do práce jen pět dní v týdnu. K tomu si vydělají denně pět dolarů!
Dobře zavedený byznys běží, a tak se obchodník může věnovat dalším věcem. Ford však brojí proti Židům. Už v roce 1918 zakoupí noviny The Deaborn Independent a následně na jejich stránkách publikuje své světonázory.
A za ty by se nemusel stydět ani sám Hitler. Ford totiž Židy obviňuje ze špatných sportovních výsledků, rozpoutání první světové války nebo propagace jazzu.
Celkem spatří světlo světa 91 čísel, jež následně vměstná do knihy, kterou nevybíravě pojmenuje Mezinárodní Žid. V tu chvíli zbystří právě Hitler. „Považuji Forda za svou inspiraci,“ říká svým nohsledům.
Napravený hříšník
První kontakt mezi detroitským vykukem a nacisty probíhá v říjnu 1924. Průmyslník údajně odmítne dát peníze na stranické věci. I tak vychází antisemitský pamflet i v Německu, jenže v téže době Ford začne pomalu couvat.
Jeho kontroverzní názory se promítnou do peněženky, prodeje masivně klesají. „Četl jsem jen titulky,“ brání se alibisticky a veřejně se omluví. V soukromí ale zůstává zarytým antisemitou, v Německu dokonce otevírá továrnu.
Zlé jazyky tvrdí, že veškeré zisky věnuje NSDAP. K 75. narozeninám obdrží nejvyšší německé ocenění, které může cizinec získat. K začínající druhé světové válce se postaví odmítavě. „Je to jen produkt chamtivých finančníků,“ odplivne si.
Události ho ale nutí trochu poupravit své názory. „Upřímně doufám, že nenávist k Židům navždy ustane,“ píše v jednom dopisů z roku 1942.
