Věřili byste, že člověk, který téměř neslyší, dokázal změnit svět? Konstantin Ciolkovskij, samotářský učitel z Ruska, se musel v životě vypořádat s mnoha překážkami. V dětství prodělal spálu, která ho připravila téměř o sluch. Přesto se nevzdal.

Díky tomu, že byl izolovaný, se mohl plně soustředit na samostudium. A to ho přivedlo k myšlenkám, které byly v jeho době považovány za šílené. Myšlenkám, které se staly teoretickým základem pro cestování do vesmíru.

Učení v tichu: V dětství ho izolovali od ostatních dětí. Kvůli sluchovým problémům studoval nejdříve doma s matkou. Po její smrti musel opustit gymnázium. Otec, který viděl jeho píli a nadání, mu dovolil odjet do Moskvy.

Zde se mladý Konstantin pilně věnoval samostudiu, a to ho přivedlo k filozofovi Nikolaji Nikolajeviči Fjodorovovi, který ho inspiroval myšlenkou kolonizace vesmíru. Zajímal se o fyziku, chemii, matematiku i astronomii a vyráběl modely strojů. Zvláštní inspirací se mu stal román Julese Vernea Ze Země na Měsíc.

Osudové překážky: Ciolkovskij se musel v životě vypořádat s mnoha překážkami. Nejdříve mu požár zničil veškeré výsledky několikaleté práce, poté povodeň vyplavila jeho dům. To ho ovšem neodradilo. Svou práci měl natolik rád, že se nevzdával a začínal od nuly.

V srpnu roku 1898 formuloval rovnici, která dokázala, že cesta mimo Zemi je možná. A tato rovnice je prakticky základem kosmonautiky. V roce 1903 publikoval svou revoluční myšlenku o tom, že člověk může překonat zemskou gravitaci a vydat se do vesmíru.

Vizionář, který viděl do budoucnosti: Až v roce 1912 se o něm začalo mluvit i v zahraničí. Rozvinul dokonce teorii vícestupňových raket a přemýšlel nad raketovými palivy.

V letech 1926 až 1929 vyřešil praktický problém týkající se role, kterou hraje raketové palivo při opouštění Země. Většina jeho výzkumů se odehrávala v teoretické rovině.

Věřil, že lidé kolonizují Mléčnou dráhu, uvažoval o vzniku družicových stanic blízko Země, očekával vyhasnutí Slunce a přesun lidstva k jiným hvězdám.

Předvídal vznik a rozvoj kosmického průmyslu a věřil v existenci mimozemských civilizací, které se podle něj chlubí neuvěřitelnou technologickou vyspělostí.

Ocenění a uznání: Až po Říjnové revoluci si Sovětský svaz uvědomil, že má ve svých řadách génia, a udělil mu doživotní penzi. V té době se jeho jméno stalo známým i v zahraničí. Za svůj život napsal přes 400 prací, z toho 90 o cestování do vesmíru. V roce 1935 zemřel, ale jeho myšlenky žijí dodnes.