Lední hokej, ačkoliv je plný vzrušení a radosti z vítězství, má i svou temnou stránku. Historie tohoto sportu je bohužel poznamenána tragickými událostmi, které připomínají, že i v nejrychlejší hře na ledě číhají nebezpečí.
Od fatálních zranění na ledě po letecké nehody, které zmařily životy celých týmů, tyto momenty zanechaly hluboké jizvy na hokejovém světě a navždy změnily vnímání bezpečnosti v tomto sportu.
Ke stinným stránkám hokeje patří – tak jako v jiných sportech – vážná zranění, či dokonce úmrtí. Americká NHL pamatuje dvě úmrtí, která následovala po zraněních přímo během utkání.
K prvnímu z nich došlo v roce 1937. Howie Morenz (1902–1937) utrpěl během zápasu mnohačetnou zlomeninu nohy, ke které se později přidaly komplikace a krevní sraženiny. Zemřel v nemocnici, bylo mu 35 let.
Ke druhému smrtelnému zranění došlo v roce 1968. Bill Masterton (1938–1968) se udeřil do hlavy o led po kontaktu se dvěma protihráči. Svému zranění podlehl v nemocnici, bylo mu 29 let.
Jedno z nejděsivějších zranění v NHL se pak stalo v roce 1989. Jeden z hráčů při pádu nešťastně přeřízl brankáři Clintu Malarchukovi (⃰1961) krční žílu. Malarchukovi okamžitě začala tryskat z krku krev.
Život mu zachránil tehdejší trenér Jim Pizzutelli (⃰1950), který mu vložil prsty do rány a zastavil krvácení. Na tribunách během incidentu omdlelo několik fanoušků a dva další dostali infarkt.
Jednou z nejtemnějších kapitol nejen československé historie hokeje, ale i té světové, je dodnes událost, ke které došlo v roce 1950. Celkem jedenáct československých hokejových reprezentantů v čele s brankářem Bohumilem Modrým bylo křivě obviněno z vlastizrady a ve vykonstruovaném politickém procesu v komunistickém Československu odsouzeno k vysokým trestům odnětí svobody.
Modrý, který byl označen za hlavu protistátního spiknutí, dostal 15 let. Propuštěn byl po pěti letech s podlomeným zdravím z uranových dolů, v roce 1963 ve věku 46 let zemřel. Proces měl být výstrahou ostatním sportovcům.
Historie ledního hokeje bohužel není jen o sportovních vítězstvích, ale i o obrovských tragédiích. Při cestách na hokejový zápas už zemřelo mnoho hráčů.
Tím nejznámějším neštěstím je havárie letadla v ruské Jaroslavli v roce 2011. Zemřel prakticky celý tým KHL Lokomotiv Jaroslavl, mezi 44 obětmi byli i tři čeští hokejisté Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček.
K jiné letecké havárii došlo v roce 1948, kdy nad Lamanšským průlivem spadlo letadlo s šesti československými hokejisty – Zdeňkem Jarkovským, Miloslavem Pokorným, Vilibaldem Šťovíkem, Zdeňkem Švarcem, Ladislavem Trojákem a Karlem Stiborem.
Havárie letadla roku 1950 v Sovětském svazu si vyžádala smrt 11 hráčů. V roce 2018 došlo k tragické události v Kanadě – při srážce kamionu s autobusem juniorského hokejového týmu Humboldt Broncos zemřelo 15 lidí.
Tyto tragické události slouží jako bolestné připomínky křehkosti lidského života a nebezpečí, které s sebou vrcholový sport nese.
Zároveň však vedly k významným zlepšením v oblasti bezpečnosti hráčů a cestování týmů, aby se minimalizovalo riziko opakování podobných katastrof. Každá ztráta je sice bolestná, ale jejich památka žije dál v úsilí o bezpečnější a zodpovědnější hokej.
Ačkoli je hokej dynamický a vášnivý sport, jeho historie je protkána i smutnými kapitolami. Tyto události, od zranění na ledě až po tragické nehody, nás nutí zamyslet se nad cenou, kterou někteří sportovci zaplatili za svou vášeň.
Zároveň však ukazují, jak se hokejový svět dokáže sjednotit v těžkých chvílích a učit se z minulosti, aby se budoucím generacím hráčů zajistilo co největší bezpečí.
