V hlubinách nočních lesů se občas objeví podivuhodný jev: kmeny stromů a spadané větve jemně září zelenkavým světlem. Tento fenomén, známý jako „liščí oheň“ (foxfire), fascinoval lidi po staletí a inspiroval nespočet legend o lesních přízracích a bludičkách.
Vědecké pozadí bioluminiscence
Bioluminiscence u hub je výsledkem chemické reakce mezi luciferinem a enzymem luciferázou. Specifickým luciferinem u hub je 3-hydroxyhispidin, který se oxidací mění na oxyluciferin, přičemž se uvolňuje energie ve formě světla.
Tento mechanismus je sdílen napříč různými liniemi bioluminiscenčních hub, což naznačuje společný evoluční původ. Nedávné studie odhalily, že bioluminiscence u hub může mít ekologický význam, například přitahování hmyzu pro šíření výtrusů.
Vědci také zkoumají možnost použití svítících hub v biotechnologiích – například jako živé biosenzory nebo přirozené noční osvětlení.

Rozmanitost a rozšíření
Bioluminiscenční houby se vyskytují po celém světě, zejména v tropických a subtropických oblastech. V Evropě je například známá kornatka svítivá, jež byla pozorována i ve střední Evropě.
Celkem bylo identifikováno více než 120 druhů bioluminiscenčních hub, přičemž nové druhy jsou stále objevovány.
Magie a mytologie
Světélkující houby byly od pradávna opředeny tajemstvím. Ve starověkém Řecku již Aristoteles popisoval „studený oheň“ vyzařující z lesa, který byl chladný na dotyk.
Římský učenec Plinius Starší zaznamenal svítící dřevo v olivových hájích. Ve středověku byly tyto jevy považovány za znamení nadpřirozených sil, průvodce duší nebo varování před nebezpečím.
V některých kulturách se věřilo, že zářící houby označují místa s magickou energií nebo vstupy do jiných světů. Například v Japonsku jsou houby Mycena lux-coeli, což znamená „nebeské světlo“, známé jako „nebeské lucerny“.
Rostou na ostrově Hachijō-jima a jejich záře je tak silná, že místní obyvatelé pořádají noční výlety za jejich velmi zajímavým pozorováním. Japonci spojují bioluminiscenční houby s yōkai – nadpřirozenými bytostmi.
Termín „mino-bi“ (doslova „plášťový oheň“) označoval světélkující houby rostoucí na tlejícím dřevě, které byly považovány za projev duchů nebo předzvěst nadpřirozených událostí.

Moderní aplikace
Bioluminiscence hub nachází uplatnění i v moderní vědě a technologiích. Vědci zkoumají možnost využití svítících hub jako biosenzorů pro detekci znečištění nebo jako přirozené zdroje světla.
Nedávné pokusy zahrnují genetickou modifikaci rostlin, aby samy vyzařovaly světlo, což by mohlo vést k novým formám osvětlení bez potřeby elektrické energie.