Měří pouze okolo půl metru. Je oblékána do vzácných oděvů, na hlavě má zlatou korunu a zbudovali kvůli ní rozsáhlý chrámový areál, který má za sebou nákladnou rekonstrukci.

Řeč je o milostné sošce Madony Svatohorské, vyřezané z hruškového dřeva, skrze kterou prý činí Panna Marie zázraky.

Už několik nocí se starému žebrákovi Janu Procházkovi zdá stále stejný sen. Hlas, který k němu ve snu promlouvá, zní tak naléhavě, že se v té době již třináct let slepý muž rozhodne opakovanou žádost uposlechnout.

Vydává se v doprovodu svého osmiletého vnuka pěšky z Prahy na Svatou Horu u Příbrami. Tam se společně snaží zvelebit zdejší zchátralou kapli a stařec Jan ve vroucných modlitbách prosí Pannu Marii o navrácení zraku. Po třech dnech pobytu skutečně prohlédne.

Je červen  roku 1632. Jan Procházka se už do Prahy nevrátí. Zůstává na místě svého uzdravení, stává se poustevníkem a stará se o kapličku, dokonce nedaleko ní vykope studánku.

Na místo přijíždí i císař

Zázrak. Tak zní závěr úředního zkoumání uzdravení bývalého žebráka. Zpráva o něm se mezitím šíří po kraji. Na Svatou Horu začínají přicházet další nemocní, kteří prosí o navrácení zdraví.

Podivuhodných uzdravení přibývá a zaznamenány jsou kromě řádových kronik také například v knize Diva Montis Sancti, kterou sepsal český vlastenecký vzdělanec a jezuitský kněz Bohuslav Balbín (1621–1688).

Věhlas podivuhodného místa stále vzrůstá. Proudí na něj velké množství poutníků, konají se slavná procesí.

Slavnostní korunovace

V roce 1634 sem dokonce zavítá i císař Ferdinand II. (1578-1637) se synem Ferdinandem III. (1608–1657).  Svatá Hora se s nárůstem významu tohoto mariánského poutního místa postupně stavebně rozmáhá  do podoby, v jaké ji známe dnes.

V souvislosti s rostoucí slávou se  dostává milostné sošce Panny Marie stále větší úcty a 22. června 1732 je při pompézní osmidenní slavnosti dokonce korunována.

Papežův dekret

V korunovačním dekretu schváleném papežem Klementem XII. (1652-1740) se mimo jiné píše:

„…aby socha téže Nejblahoslavenější Panny nesoucí na ruce Synáčka, vystavená ve svatohorském kostele důstojných Otců Tovaryšstva Ježíšova v arcidiecési pražské již po sto let zázraky proslulá, jež svědectvím Vikáře kapitulního stvrzeny jsou, na jejich vroucí prosby zlatou korunou korunována byla…“

Místo vyslyšených proseb

Výročí korunovace se slaví od té doby každoročně až do současnosti vždy třetí neděli po svatodušních svátcích. Je však skutečně Svatá Hora místem zázraků? Právě jejich počet má být údajně dokladem toho, jak je toto místo Bohu milé.

Anebo i zde platí známá biblická moudrost: „Věř a víra tvá tě uzdraví“? Ať je to jakkoliv,  k vyslyšení proseb poutníků zde prý dochází dodnes.