Mnohé dávné civilizace nám zanechaly podivné zprávy. Někdy písemné, jindy třeba obrázkové a v některých případech i v podobě architektonických děl. O mnoha speciálních stavbách totiž dodnes netušíme, k čemu sloužily či měly sloužit. A to je samozřejmě živnou půdou pro nejrůznější konspirační teorie.

Naši dávní předkové zanechali zprávy o branách do jiných světů, kde žijí bohové, kteří lidstvo stvořili. Takových hvězdných bran, jimiž bychom mohli procházet buď do jiné dimenze, či aspoň do jiných míst vesmíru, se na Zemi údajně zachovalo až několik desítek.

A i některé stavby, o nichž si myslíme, že jejich pravý účel známe, či o něm aspoň něco tušíme, například Stonehnege, měly být rovněž takovými portály, určenými pro hodně specifické cestování.

Co ukrývá Peru?

Když v roce 1996 nalezl José Luis Delgado Mamani v oblasti Puerto de Hayu Marca přibližně 35 kilometrů od města Puno dávnou stavbu, ukázalo se, že podle dávných pověstí má jít o Bránu bohů, která sloužila k přechodu do jejich země.

Jde vlastně o skálu, v níž jsou patrná vytesaná obrovská vrata o rozměrech přibližně 7 x 2 metry, v jejichž středu je menší kulatý otvor jako jakási klíčová dírka. Kdo se prý odvážil tímto průchodem projít, získal nesmrtelnost a právo žít v zemi bohů.

Jedním z těchto lidí měl být kněz Amaru Maru, který v 16. století prchal před Španěly, kteří rabovali místní bohatství. S sebou si vzal vzácný zlatý disk, jemuž se říkalo Klíč bohů sedmi paprsků.

Když kněz doběhl k bráně, předal klíč tamní stráži, která provedl zvláštní rituál, otvor v bráně se otevřel a odhalil tunel osvětlovaný namodralým světlem. Do tunelu pak Amaru Maru vstoupil a již ho nikdo nikdy neviděl.

Podle svědectví se občas nad okolními skalami ukazují ohnivé disky či shluky svítící plazmy a na samotné bráně se má zobrazovat tvář starého muže.

Potomci zdejších indiánů hovoří o tom, že z brány čas od času vycházejí vysoké hubené postavy, které nepocházejí z našeho světa.

Dnes se k bráně dostane jen ten, kdo má speciální povolení peruánské vlády. Záhadologové tvrdí, že místo stojí v jakési anomální zóně, což potvrzují i měření moderních přístrojů.

Většina archeologů a historiků však místo považuje za nedokončený stavební projekt, o jehož přesném účelu nemají stále jasno.

Brána Slunce?

A v Jižní Americe ještě zůstaneme, jen se přesuneme poněkud na východ, do Bolívie. Právě zde totiž dodnes stojí Peurta de Sol neboli Brána slunce, již postavila civilizace Tiwanaku.

Jde o kamenný oblouk o šířce čtyři metry a výšce tři metry. Při tloušťce cca půl metru je hmotnost brány přibližně 45 tun. Už to samo o sobě budí úctu k jejím stavitelům, kteří měli k dispozici jen primitivní nástroje.

Podle některých vědců byla brána během doby několikrát rozbita a znovu vystavěna a měla být součástí jakéhosi chrámu, ale její účel to nijak nevysvětluje.

Na vrcholu oblouku je reliéf s lidskou tváří, která má místo vlasů hlavu pumy a kondora, okolo je pak 48 jakýchsi mytických bytostí s tvářemi otočenými do středu.

Vše je doplněno složitou řezbou s hieroglyfy a hlubokými výklenky, jež měly sloužit pravděpodobně jako obětní místa. Podle dochovaných zbytků se zdá, že celý objekt byl pokryt listovým zlatem.

V roce 1949 se podařilo rozluštit, že jde o přesný astronomický kalendář. Zajímavé je, že rok má jen 290 dní, rozdělených do 10 měsíců, z nichž dva mají 25 dní a zbytek 24 dní.

Konspirátoři se domnívají, že jde o mimozemský kalendář, někteří dokonce tvrdí, že to je chronologie planety Venuše, jiní oponují, že je to záznam času na Zemi v době, kdy tu den trval jiný počet hodin, než je tomu dnes.

A aby toho nebylo málo, jsou tací, kteří tvrdí, že kameny na stavbu byly vyrobeny sériově a jde o jakési mimozemské cihly. Navíc jsou přesvědčeni, že brána byla součástí celého systému, který fungoval jako letiště pro mimozemské letouny.

Stavba ze dna jezera

Když v roce 2007 pátrali vědci po zbytcích potopených lodí v Michiganském jezeře, objevili v hloubce asi dvanácti metrů zachovalou kamennou stavbu. Na jednom z kamenů je vytesán obrázek mastodonta, který však vyhynul před více než 10 000 lety.

Stavba by tedy měla být přibližně takto stará. Někteří lidé se domnívají, že jde rovněž o hvězdnou bránu pro vstup na nebesa, zvláště proto, že se podobá kamennému oblouku ve Stonehenge.

Samo Stonehenge se totiž nachází na průsečíku několika pomyslných linií, které spojují neobvyklé stopy minulých civilizací, a vytvářejí tak zvláštní celosvětovou mřížku s výraznými body.

Právě tyto body, mezi nimiž nechybí ani egyptské pyramidy, Mohendžodaro, Angkor Vat či Machu Picchu, by mohly být dalšími místy spojenými s tajemnými hvězdnými branami.

Sloužil chrám jako hvězdné nádraží?

Chrám v tureském Göbekli Tepe je starý asi dvanáct tisíc let a je proslaven kamennými sloupy ve tvaru písmene „T“. Na každém z nich je rytina v podobě zvířete, například lva nebo ovce.

Některé sloupy vytvářejí jakousi bránu, která měla údajně sloužit pro cestování do „nebeského světa“. Zajímavé je, že se sloupy velmi podobají Bráně bohů v Peru. A dávní Inkové mluvili o spojení s lidmi z hvězdokupy Plejády, která má také tvar písmene „T“.