Bizarní úmrtí nejsou v dějinách tak výjimečné, jak by se mohlo zdát. Skoro to vypadá, jakoby celebrity od starověku po současnost neměly nic jiného na práci než bizarně umírat.

Jak jinak než kuriózní lze nazvat smrt řeckého dramatika Aischyla (524-456 př.n.l). Legenda praví, že jeho holou hlavu si orel splete s vejcem a pokusí se dostat k jeho obsahu přesně vrženou želvou.

To Chrýsippos ze Soloi (asi 280–207 př.nl.) údajně zemře smíchy, pobaven myšlenkou, která mu bleskne hlavou, když zjistí, že mu osel snědl jeho fíky.

Do dějin vstoupí také první čínský císař Čchin Š’-chuang-ti (259-210 př.n.l.), který zemře na následky užívání rtuťových pilulek. Krmí se jimi přesvědčen, že mu tak podaří získat věčný život. Což se mu svým způsobem povede.

Dobyvatel v posteli

Attila Hun (?-453) je možná nejdrsnější a nejúspěšnější dobyvatel v dějinách, kupodivu však nezemře v bitevní vřavě, ale v novomanželské posteli. Protože mu teče krev z nosu.

Na svatbě s dívkou jménem Ildico se totiž ožere jako Dán, vlastně jako Hun, a tak je příliš opilý na to, aby věnoval pozornost troše krve z nosu. Jenže usne a svou vlastní krvi se utopí.

Jídlo škodí zdraví

Slavný filozof a vynálezce Sir Francis Bacon (1561-1626) zemře na následky jednoho ze svých experimentů. Když se v roce 1625 dívá z okna jak sněží, napadne ho, že sníh by mohl fungovat jako konzervační prostředek, podobně jako sůl.

Běží koupit kuře a poté, co je zabito a vykucháno, snaží se ho nacpat sněhem s takovým zápalem, že nezmrzne kuře, ale on. Je z toho těžký zápal plic a smrt. To švédský král Adolf I. Fridrich (1710-1771) nic nevynalézá, jen se k smrti přecpe. A to doslova.

Během opulentního banketu 12. února 1771 totiž spořádá humra, kaviár, zelí, uzeného sledě, zalije to šampaňským a dorazí oblíbeným dezertem Semle, těstovou bulkou plněnou sladkou nádivkou a máčená v teplém mléce.

Jedna porce mu však nestačí, spořádá jich rovnou čtrnáct a zemře dřív, než stihne vytrávit. Zda v tom sehraje roli i mátový lísteček, není známo.

Mrtví vítězové

Pokud jde o způsob smrti, nezůstává pozadu ani současnost. Politik a právní zástupce Clement Vallandigham (1820-1871) zastupuje jistého Thomase McGehana obžalovaného z vraždy. Ten tvrdí, že se mrtvý zastřelil sám, když vytahoval pistoli z kapsy.

Vallandighan se to rozhodne porotě předvést osobně, bohužel to udělá tak důkladně, že se přitom také zastřelí. Je sice mrtvý, ale soudní při vyhrál a jeho klient je propuštěn. Není přitom jediným mrtvým, který vyhrál.

Třeba Frank Hayes (1888–1923) je žokej, který se proslaví tím, že vyhraje dostih, i když je mrtvý. Během závodu totiž utrpí masivní infarkt a přímo v sedle zemře. Dokáže přitom nespadnout a kůň jménem Sweet Kiss s ním prosviští cílovou páskou jako první.

To sklo nepovolí

Říká se, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Někdy i cesta do záhrobí.

Své by mohl, kdyby přežil, vyprávět třeba právník Garry Hoy (1955–1993), který předvádí zákazníkům pevnost nerozbitných oken torontského mrakodrapu tak, že do nich naráží celým tělem. Ten trik na klienty vždycky zabere.

Jednou však překvapí i samotného Hoye, protože okno povolí a on se zřítí z 24 patra. Za svůj výkon je v roce 1996 odměněn Darwinovou cenou.