Staré přísloví praví, že všechny houby jsou jedlé, některé však pouze jednou. S trochou nadsázky je to pravda. Představujeme deset zástupců hub, které se konzumovat opravdu nedoporučuje.

Muchomůrka zelená

Za vůbec tu nejjedovatější houbu v Evropě a Severní Americe je považována muchomůrka zelená (Amanita phalloides). Z čísel, která se uvádí ve světových analýzách, vyplývá, že tato houba má na svědomí až 90 % smrtelných otrav z hub.

Jako smrtelná dávka se uvádí 50 g houby za syrova, čili jedna plodnice. Velice zrádné na celé houbě je, že přeživší se víceméně shodli na tom, že chutná výtečně. Obsahuje především peptidické alkaloidy – amanotoxiny a falotoxiny.

Muchomůrka tygrovaná

Přestože muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) má na svědomí zřejmě nejvyšší počet otrav, přesto jen malý počet končí smrtí „jedlíka“. Smrtelné jsou výjimečně, pouze po požití velkého množství. Účinky jedu připomínají stav opilosti.

Tato houba se nejvíce zaměňuje za jedlou muchomůrku růžovku (Amanita rubescens), nazývanou lidově masák.

Muchomůrka červená

„Pohádková“ muchomůrka červená (Amanita muscaria) sice patří mezi jedovaté houby, ke smrtelné otravě však dochází vskutku výjimečně. Při požití dochází k halucinacím a nevolnostem, při pravidelném užívání mohou nastat trvalé zdravotní následky.

Ucháč obecný

Jistým způsobem problematickou houbou je ucháč obecný (Gyromitra esculenta). Dlouho byl masově konzumován, dokonce byl v našich zemích i tržní houbou. Dnes víme, že ucháč za syrova obsahuje jedy, ale jejich množství se liší u každé plodnice.

Čepičatka jehličnanová

Houba, obsahující jedy peptidických alkaloidů – amanotoxiny, se nazývá čepičatka jehličnanová (Galerina marginata). Jedná se o smrtelně jedovatou houbu se stejnými toxiny, jako má muchomůrka zelená, pouze v nižších koncentracích. Smrtelná dávka odpovídá zhruba 13 plodnicím.

Závojenka jarní

Podobně jako celá řada dalších druhů závojenek je i závojenka jarní (Entoloma vernum) prudce jedovatá. Způsobuje silné průjmy, vedoucí k dehydrataci organismu. Vědcům však nejsou známy toxiny, které otravu způsobují.

Závojenka olovová

Závojenka olovová (Entoloma sinuatum) patří mezi prudce jedovaté houby. Za několik hodin po jídle způsobuje silné zvracení a průjmy, které trvají i několik dní.

Průběh otravy vede k vysílení postiženého a ve vzácných případech může otrava skončit i smrtí.

Pavučinec plyšový

Houba často nazývaná jako „plyšák“ se jmenuje pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) a patří mezi nejzákeřnější houby vůbec.

Velice dlouhou dobu si totiž lidé nespojovali zdravotní obtíže s konzumací houby, jelikož se příznaky otravy objevovaly hodně pozdě. Smrtelná dávka je udávána jako 30-100 g syrové houby, pokud by však dotyčný přežil, bude mít trvalé následky. Jedovatá látka je pyridinový alkaloid orellanin.

Vláknice začervenalá

Ačkoliv tato houba není v našich krajích příliš známá, o to nebezpečnější může vláknice začervenalá (Inocybe erubescens) být. Hlavní jedovatou sloučeninou je alkaloid muskarin. Příznaky otravy se objevují brzy po požití pokrmu, nejpozději do 2 hodin.

Smrtelná dávka vláknice pro člověka je 40 až 50 g. Protijedem muskarinu je alkaloid atropin.

Čechratka podvinutá

Dříve byla čechratka podvinutá (Paxillus involutus) považována za jedlou, zlom však způsobilo několik otrav po jejím pozření.

Vědcům se však dodnes nepodařilo najít žádné toxické látky, které by mohly způsobovat otravu. Pro mykology tak tato houba zůstává záhadou.