Přeci k ničemu! Vážně je to tak, jak slýcháme od dětství? Že je tenhle výběžek tlustého střeva jen na obtíž a nejlepší by bylo ho preventivně všem vyoperovat? Řada výzkumů z posledních let ukazuje na pravý opak. K čemu tedy je?

Teplota klesá na -60°C, pustou krajinou se prohání řezavý vítr. Na polární stanici Novolazarevská v Antarktidě je bez možnosti evakuace 12 polárníků.

29. dubna 1961 se rozhodne o životě jednoho z nich, lékaře expedice, ruského chirurga Leonida Ivanoviče Rogozova (1934–2000). Leduje si břicho, zkouší antibiotika. Marně. V bolestech a na hraně totálního vyčerpání se rozhodne k extrémnímu kroku:

Vyoperovat si sám apendix. Rozdělí úkoly – jeden kolega má na starosti nástroje, další drží zrcadla. Zákrok, který se zapíše do historie medicíny, startuje 15 minut poté, co si píchne anestetikum Novokain.

Injekce adrenalinu nebude třeba

Hodinu a půl. Tak dlouho trvá neskutečná operace, během níž Rogozov dvakrát omdlí, poškodí si střevo a chvíli v krví zalitém těle pracuje jen po hmatu. Kolega s injekcí adrenalinu nakonec nemusí zasáhnout.

Rogozov zašívá, spolyká antibiotika a prášky na spaní a vše přežije! Sovětský svaz z něj udělá hrdinu. A on? Slávu odmítá a po návratu do civilizace se podruhé ožení. V Ledči nad Sázavou si bere českou lékařku. Rogozov ale kupodivu není první.

Pennsylvanský lékař Evan O’Neill Kane (1861–1932) to zvládne již 15. února 1921, ovšem v bezpečném prostředí nemocnice, aby dokázal, že pro operace není nutná celková anestezie.

Co že nám vlastně vyoperovali?

Apendicitida potrápí jednou za život 8 procent z nás. „Vyoperovali mi slepé střevo,“ říkáme pak obvykle. Zánět nemusí automaticky znamenat operaci, někdy, není-li v akutní fázi, lze vyřešit antibiotiky. Ale hlavně:

Slepé střevo nám v nemocnici nevyoperují, jen jeho červovitý výběžek, apendix. Celé je částí tlustého střeva a spojuje kyčelník, což je poslední díl tenkého střeva, se vzestupným tračníkem.

Lidské tenké střevo neústí překvapivě do toho tlustého hned na začátku, ale o kus dál. Na počátku číhá právě slepé střevo zakončené apendixem. Tipnete, jak je velký? Na tloušťku má obvykle 7 milimetrů a na délku mezi 6 až 10 centimetry.

Více masa, méně slepého střeva

Luštěniny, bylinky, ovoce a zelenina, k večeři hutná obilná kaše. A také ryby, ale masa všeobecně méně, než bychom čekali. To je jídelníček našich pravěkých předchůdců.

Rostlinný základ stravy si uvědomuje i zakladatel evoluční biologie Charles Darwin (1809–1882) a odhaduje, že slepé střevo souvisí právě s touto érou. Vždyť i býložravci ho mají větší, díky němu zpracují hůře stravitelnou potravu.

Jakmile lidé začnou jíst více masa, záhadná část střeva zakrní. S touhle tezí souhlasí i většina dnešních vědců. Je tedy dnes slepé střevo evoluční přežitek? Ale kdeže! To dokládají i výzkumy z Arizonské univerzity.

Pozor na infarkt!

Těžká průjmová onemocnění vyplaví ze střev neuvěřitelné množství bakterií. Bohužel pro nás včetně těch prospěšných. Vědci upozorňují, že v tu chvíli nastává čas slepého střeva:

Představuje totiž krizovou zásobárnu „dobrých“ bakterií a záchranu střevní mikroflóry. Přímo tak pomáhá stavět štíty našeho imunitního systému. Zdálo by se, že je jedna záhada objasněna, zatím ale vytane další:

Studie publikovaná v roce 2011 v European Heart Journal ukázala, že lidé, kterým byl do 20 let věku vyoperován apendix, jsou ve vyšším věku náchylnější k infarktu.