Ve stínu nízkého pavilonu se vznáší pach krve. Na lůžkách leží zesláblá těla vězňů. Postava v bílém plášti se blíží k jednomu z nich a v ruce drží děsivě vyhlížející lékařský nástroj. Že tenhle zákrok „pacient“ nepřežije, je jasné.
Podobné výjevy v ordinacích šílených lékařů za druhé světové války bohužel nejsou pouhou výsadou německého doktora Josefa Mengeleho (1911–1979), jehož děsivý příběh se stal notoricky známým. Rozhodně také nelze říci, že by se týkaly pouze Německa.
Podobných „vědců“, kteří v zájmu pokroku experimentují na lidech, se bohužel objeví poměrně dost. Kteří tři jsou vedle Mengeleho ti nejhorší?
1. SHIRO ISHII: Japonský řezník v bílém plášti
Děsivá postava japonských dějin, lékař Shiro Ishii (1892–1959), se proslaví jako ředitel jednotky chemického a biologického výzkumu s krycím jménem Jednotka 731. Ta působí hlavně během čínsko-japonské a druhé světové války.
V čínské oblasti Pingfang nechá doktor Ishii postavit komplex 150 budov, o kterých tvrdí, že slouží k výzkumu čištění vody. Skutečnost je mnohem děsivější.
Do areálu sváží mnoho lidí tak, aby zastupovali co nejširší vzorek populace, a využívá je k hrůzným experimentům. Infikuje je nemocemi, zkouší na nich biologické zbraně nebo jen testuje, kolik toho lidské tělo vydrží.
K jeho nejděsivějším praktikám patří operace žaludku bez anestezie nebo zkoušky plamenometu na živých lidech. Je miláčkem japonské vlády, a dokonce je vyznamenaný Řádem zlatého draka. Umírá v roce 1959 na rakovinu jícnu a za své činy není nikdy potrestán.
2. EDUARD WIRTHS: Šéflékař z tábora smrti
Německý doktor Eduard Wirths (1909–1945) zastává v koncentračním táboře Osvětim funkci šéflékaře.
V jeho týmu zvrhlých vědců se pohybuje také nechvalně proslulý doktor Mengele, který rozhoduje o tom, kdo půjde na smrt, koho čeká těžká práce a kdo padne do spárů experimentální laboratoře.
Jeho nadřízeného Wirthse však ze všeho nejvíce zajímá ženská plodnost a vše, co s ní souvisí. Zkoumá na vězeňkyních rané fáze rakoviny dělohy, kterou u žen uměle vyvolává. A zabývá se také sterilizací.
Tu provádí buď odnětím vaječníků bez anestezie, nebo intenzivním ozařováním radioaktivními látkami. Je přesvědčený, že jeho počínání bude pro medicínu přínosem. Plány mu však překazí konec války.
Když je zajat Spojenci a uvědomí si, že jej čeká soud a nejspíše i poprava, raději se sám oběsí v cele.
3. ARIBERT HEIM: Rakouský doktor Smrt
Rakouský lékař Aribert Heim (1914–1992) se za druhé světové války přidá k SS a stane se lékařem v koncentračním táboře Mauthausen-Gusen v Horních Rakousích. Že by však přispíval k menšímu utrpení vězňů, to se rozhodně říct nedá.
Naopak se nechvalně proslaví jako „doktor Smrt“. Jeho chování je otřesné a v mučení svých pacientů se přímo vyžívá. Testuje na nich různé druhy injekcí, které jim vpichuje přímo do srdce. Stejně jako výše zmínění kolegové i on operuje většinou bez anestezie.
V roce 1942 je převelen a slouží v horské divizi SS Nord v severním Finsku. V roce 1945 je zatčen Američany, ti ho ale za nejasných okolností propustí. Vrátí se tedy do Německa a otevře si gynekologickou ordinaci.
V roce 1962 se o něj však začínají zajímat úřady, a tak Heim raději uprchne. Od té doby je na seznamu hledaných nacistů a na jeho hlavu je vypsána tučná odměna. Podle některých zpráv umírá v roce 1992 v egyptské Káhiře, kde si otevírá lékařskou praxi.
Dokonce prý v 80. letech konvertuje k islámu a používá jméno Tárik Faríd Husajn. Jiné zdroje ale uvádějí, že je stále naživu, ale to dnes již není příliš pravděpodobné.
A JAKO BONUS… ŠÍLENÝ SOVĚTSKÝ LÉKAŘ
Nejen nacisté měli své zvrácené vědce. Ve 30. letech minulého století sovětští biologové prováděli experimenty se zvířaty. Patrně nejšílenější z nich je Sergej Brukhoněnko (1890–1960).
Jeho pozoruhodné dílo se dostane do Evropy na filmových páscích po roce 1940. Když jej místní vědci spatří, nevycházejí z údivu. Brukhoněnko se totiž pokouší udržovat oddělené části těl psů co nejdéle při životě.
Za tím účelem zvířatům odsekává hlavy a vyjímá jim srdce. Takové počínání k ničemu nevede a zvířata houfně umírají. Hlavy odumřou po pár minutách. Jeho „výzkum“ nepřinese žádný zásadní poznatek a je zcela zbytečný.
