Reinkarnace – představa, že duše se po smrti vrací v novém těle – fascinuje miliony lidí po celém světě. Případy jako James Leininger nebo Gnantilleka Baddewithana, kteří tvrdí, že si pamatují své minulé životy, vyvolávají otázky: Je to možné?

Přečtěte si o výzkumech reinkarnace a příbězích, které zkouší dokázat její existenci.

ZÁHADA JMÉNEM REINKARNACE

Blízko k tématu života po životě má také fenomén reinkarnace a s tím spojené vzpomínání na minulé životy. Nebo alespoň domnělé vzpomínání.

Většina seriózních badatelů dnes koncept převtělování duší neuznává a označují ho za další aspekt víry, který nelze prokázat. Přesto se o jeho prokázání někteří snaží.

Po celém světě dnes najdeme statisíce a možná i miliony lidí, kteří tvrdí, že si nějakým způsobem vzpomněli na události, které se v jejich životě vůbec nestaly.

Nejčastěji jde o malé děti, z nichž některé prokázaly i neuvěřitelné znalosti míst či událostí z dávné minulosti. Mezi nejslavnější případy patří případ amerického chlapce Jamese Leiningera (*1998).

Tomu se pár let po narození začínají zdát opravdu znepokojující sny. V nich Jamese vidí hořící letadlo a malého muže, který z něj nemůže ven.

Chlapec se také až zarážejícím způsobem zajímá o vojenská letadla a později rodičům vypráví, že jedno takové kdysi také pilotoval.

Prý to byl letoun typu Corsair, který v rámci bitvy o Iwodžimu (bitva v rámci americké ofenzivy v Pacifiku za druhé světové války – pozn. redakce) sestřelili Japonci.

Chlapce nakonec zkoumal americký psychiatr Jim B. Tucker (*1960), který sám uvěřil, že jde o důkaz existence minulého života.

Co jsme si přinesli?

Podobných případů najdeme po světě obrovské množství. Největší množství jich nashromáždil kanadsko-americký badatel Ian Stevenson (1918–2007), který je dodnes považován za největšího experta na poli údajných vzpomínek na minulé životy.

Jeho nejslavnější vyšetřování ho přivedlo na Srí Lanku, kde potkal dívku jménem Gnantilleka Baddewithana.

Ta své rodině i badatelům popisovala spoustu podrobností o svém krátkém životě včetně toho, jak se jako malá holčička utopila za přítomnosti svých rodičů v řece.

Stevensonovi se následně podařilo identifikovat popisovaný pár, který potvrdil prakticky všechno, co Gnantilleka říkala, včetně toho, že měli dvouletou holčičku, která se utopila v řece.

Stevenson nakonec sám uvěřil, že reinkarnace existuje, a začal tomu podřizovat i mnohé své teorie.

Přišel například s tvrzením, že některé fyzické znaky, jako třeba znaménka a jizvy, podobně fóbie a panické strachy mohou být odrazem zranění a traumat z minulých životů.

Příběhy Jamese Leiningera a Gnantilleky Baddewithany, spolu s výzkumy Iana Stevensona, otevírají otázku, zda reinkarnace může být skutečná.

Ačkoliv vědecká komunita zůstává skeptická, tyto případy fascinují a inspirují k zamyšlení nad tím, co vše může duše nést z minulých životů.

Možná reinkarnace zůstane navždy záhadou, ale příběhy dětí, které si „vzpomínají“, nám připomínají, jak málo toho o vesmíru a sobě samých skutečně víme.