„Egypťané stěží byli nakloněni přispívat k důvěryhodnosti Bible; není představitelné, aby si v zájmu své propagandy a zájmů tak svébytný a jedinečný národ, jakým byli Izraelci, vymysleli,“ říká profesor archeologie William G. Dever. Izraelci nejsou mýtus.

Když William Flinders Petrie (1853‒1942) v roce 1896 provádí výzkumy v Thébách na prvním nádvoří zádušního chrámu egyptského faraona Merenptaha (vláda asi 1212‒1202 př.

n. l.), narazí na kamennou stélu z černé žuly vysokou 3,18 metru a širokou 1, 63 metru.

Osloví německého jazykovědce Wilhelma Spiegelberga (1870‒1930), aby text psaný stylem užívaným v egyptské nové říši a pocházejícím zřejmě z let 1209/1208 př. n. l. přeložil. Spiegelberg rozluští zprávu líčící Merenptahovy úspěchy v bitvě.

Slovo Izrael

„Kanaán je zbědovaný…Izrael je zpustošen, jeho semeno už není,“ zní konec textu. Zajímavý je znak za Izraelem. U hieroglyfů se vyskytují znaky označované jako determinativy, které se nevyslovují a pouze určují kategorii slova.

V případě Izraele jde o národ. Jedná se o úplně první případ, kdy se ve starověkých egyptských textech nachází slovo „Izrael.“

Podle Hershela Shankse (1930‒2021), zakladatele Biblicko-archeologické revue: „Merenptahova stéla ukazuje, že v roce 1212 př. n. l.

národ označovaný jako Izrael opravdu existoval a že egyptský faraón o něm věděl a považoval ho za natolik významný, aby se chlubil, že ho porazil v bitvě.“

Poprvé se o nich mluví mimo Bibli

Existenci názvu Izrael potvrzuje rovněž profesor Ze’ev Herzog z univerzity v Tel Avivu:

„Název »Israel« bylo pojmenování pro jednu ze skupin obyvatelstva, které obývaly Kanáan koncem pozdní doby bronzové, zřejmě v centrální vysočině, v oblasti, kde později bude založeno Izraelské království…“ V Bibli se poprvé potkáváme se slovem Izrael v první knize Mojžíšově, kde jsou potomci dvanácti synů patriarchy Jákoba označeni jako „izraelští synové.“ Když o Izraelcích hovoří Merenptah, jde o první zmínku o tomto národu mimo Bibli.