„Slavnostně přísahám, že budu čestně vykonávat funkci prezidenta Spojených států…“ zazní 20. ledna před budovou Kapitolu. Kupodivu tak přísahají i ti, kteří ke svému zvolení použili i metody nečestné.

Politické klima v USA není právě přívětivé. Už volební kampaň byla plná invektiv a osobních útoků, a lepší to není ani v době povolební, plné urážek a bouřlivých protestů těch, kdo s výsledky nejsou spokojení. Máte pocit, že tato volba amerického prezidenta byla, pokud jde o podrazy a podpásovky, nejhorší v historii? Historie vás přesvědčí o opaku. Podrazy a podpásovky jsou běžnou součástí amerických volebních kampaní od jejich počátku.

První negativní kampaň

Ani tak ctění muži jako „otcové zakladatelé“ (státníci, kteří se zasloužili o nezávislost USA) nejsou žádní svatoušci. Důkazem budiž volby v roce 1800. První, kde se střetnou dvě politické strany, byť fakticky ještě klasickými stranami nejsou. Tvůrci ústavy totiž systém stran odmítli s obavou, že rozdělí společnost. A nemýlí se. Kolem prezidentských kandidátů se vytváří nesmiřitelné tábory. V jednom rohu Federalisté s prezidentem Johnem Adamsem (1735–1826) horující pro silnou federální vládu, ve druhém demokrati Thomase Jeffersona (1743–1826), kteří centralizaci odmítají. Při pohledu na volební klání by se dalo říci, že právě toho roku Američané vymyslí tzv. negativní kampaň!

Tak nám zabili Jeffersona!

Oba tábory využívají „spřátelené“ noviny k vzájemnému očerňování. Adams je označen za blázna, pokrytce, zločince a tyrana, zatímco Jefferson za slabocha, zhýralce a dokonce za ateistu. Oba jsou těmi druhými samozřejmě ohodnoceni jako národní hrozba, která mladý stát zničí. Nenechají na sebe čekat ani první podrazy. A tak se počátkem července v novinách po celé zemi objevují palcové titulky „Jefferson náhle zemřel!“ Samozřejmě většinou v těch, které fandí Adamsovi nebo Federalistům, zatímco noviny fandící demokratům jsou ke zprávě značně skeptické. Zdroj informace se nikdy nenajde, ale řada historiků se domnívá, že mohlo jít o pouhý omyl. V tu dobu totiž zemřel Jeffersonův otrok jménem Thomas. Zatímco v tomto případě mohlo jít o omyl, protože Adams se dokonce od podobných praktik distancoval. Na rozdíl od Jeffersona, který se jich neštítí. Dalo by se dokonce říci, že právě on je vynálezcem špinavých volebních triků.

Hermafrodit toužící po válce

Najímá svého příznivce, novináře a pamfletistu Jamese Callendera (1758–1803) a zaplatí mu za to, že vytvoří sérii drsných lží o Adamsovi. A on se opravdu činí. Nejprve poškodí Adamsovu důvěryhodnost řadou pomluv. „Je ohavným hermafroditem, který nemá ani sílu muže, ani jemnost a citlivost ženy,“ píše v richmondském Examineru. Nakonec zasadí rozhodující ránu sérií článků, kterými přesvědčí mnoho Američanů, že Adams jako federalista a obhájce Anglie chce zatáhnout Spojené státy do války s Francií. Ačkoli je to čirá lež, voliči ji spolknou i s navijákem a možná právě její vinou Adams nakonec volby velmi těsně prohraje (poměrem hlasů 73:65). Bez ohledu na to, že Callender byl nakonec podle zákona o pobuřování zatčen a skončil ve vězení.

Konec dobrý i přes Boží mlýny

Na historce o božích mlýnech možná také něco bude a Jefferson za své volební praktiky draze zaplatí. Ačkoli to první, co po nástupu do funkce udělá je, že Callendera omilostní a pustí z vězení, tomu to nestačí a chtěl by protislužbu. Jefferson ho však odmítne. Callender slibuje pomstu a v roce 1802 zveřejní informaci, že prezident má poměr se svou otrokyní Sally Hemingsovou (1773-1835) a zplodil s ní pět dětí. Zpráva o poměru a dětech komplikuje Jeffersonovi život po celý zbytek jeho kariéry. Příběh první negativní kampaně však má kupodivu dobrý konec. O dvanáct let později si totiž Adams a Jefferson začnou znovu psát, stanou se přáteli a zůstanou jimi po celý zbytek života. Do dne své smrti by se dalo říci. Oba totiž shodou okolností zemřou ve stejný den, 4. července 1826, v rozmezí necelé hodiny.