Pouhých pět let po světové premiéře rozhlasového přenosu sportovního utkání se vysílal 3. října 1926 v československém rozhlase fotbalový zápas mezi pražskou Slávií a budapešťskou Hungarií.

Československý rozhlas se tak zapsal do dějin žurnalistiky prvním přímým sportovním přenosem v Evropě, čímž předběhl o pár měsíců i britskou BBC.

Na jaře toho roku se o přímou reportáž z fotbalového zápasu pokusil i rozhlas německý, ovšem svým posluchačům se musel posléze omluvit se slovy, že se jedná o záležitost technicky nerealizovatelnou.

Akce československého Radiojournalu, který tehdy pravidelně vysílal teprve tři roky, byla o to odvážnější, že redaktor, jenž měl zápas komentovat, se k utkání jednoduše nedostavil.

„Násilím mě vytáhli nahoru k mikrofonu, dostal jsem nějaký ten pokyn do ouška a mluvte, hlavně mluvte, pořád bez přestávky, ať to souvisí s tím, co před sebou vidíte, nebo ne,“ vzpomněl na začátek kariéry sportovního komentátora Josef Laufer (1891–1966), který se onoho historického utkání účastnil původně jako mezinárodní tajemník Slavie.

Posluchači si mohli poslechnout jen průběh prvního poločasu, vysílat i druhý se tehdejším rozhlasovým činovníkům zdálo příliš.

Od průkopnických krůčků však vedla k pravidelným přenosům kvůli technické náročnosti daleká cesta. Zpočátku se proto stále často užívalo telefonické referování do studia, odkud hlasatel informaci okamžitě tlumočil do éteru.

Další způsob reportáže byl sice autentický, ale o poznání krkolomnější – například když v roce 1935 Laufer komentoval boxerské utkání mezi Edou Hrabákem a Němcem Gustavem Ederem, byla jeho slova natáčena na gramofonové desky, jež se okamžitě vozily do rozhlasu a pouštěly posluchačům.