Herci přicházejí před Vánocemi 22. prosince 1812 k libeňskému zámečku v Praze. Dostali pozvání od intendant Stavovského divadla a čekají, co se bude dít. Netuší, jak krásné překvapení je pro ně nachystáno.

V minulosti to herci vůbec neměli jednoduché. Putovali od štace ke štaci a moc dobře se neměli. Vánoce nebyly výjimkou. Vždy byli závislí na tom, co jim kdo dá. Někde se setkali se zájmem a dostali jídlo. Jinde ale „komedianti“ pochopení nenašli.

I proto se říkávalo „má hlad jako herec“. Ovšem tentokrát je to jinak.

Dostanou najíst

Jan Karel Liebich (1773‒1822) je zve na svůj zámeček v Libni. Pořádá tam hezkou oslavu Vánoc. Její součástí se stává i horká novinka pocházející z Německa.

Je to ozdobená jedlička, která trůní na stole poté, co otevře dveře do hodovní síně. Všichni zírají úžasem. Tohle tu ještě nebylo. Praha poprvé vidí ozdobený vánoční stromeček.

Radost má i sám Liebich, protože je zadlužený a přátelé, kteří se oslavy účastní mu na stromek pověsí vykoupené směnky, které získali od lichvářů, jimž dlužil.

Německé i rakouské tradice se promítají i do hodování, a tak se tu nachází pokrmy, které jsou společné nám i jim, tedy třeba cukroví, vánočka. Herci se tak mohou najíst.

O prvenství v soukromí nevíme

A jak se zdobení stromečků šíří u nás? Přibližně ve 40. letech 19. století ho mají ověnčený sladkostmi a ovocem některé pražské měšťanské domácnosti. Říká se mu Christ baum.

V rodině jistého univerzitního profesora v pražské Celetné ulici si ho bohatě ostrojí v roce 1860. Ovšem přesně záznamy o tom, kdy se poprvé objevil v soukromí, bohužel neexistují.