„Já si nikdy žádný svůj sen nepamatuju,“ říkají někteří lidé. To však neznamená, že žádné sny nemají. Dokonce i ti, kteří si vzpomínají na to, co se jim zdálo, si většinu svých snových představ nevybavují. Podaří se nám někdy pochopit nevyzpytatelné chování naší mysli?

Zdá se to neuvěřitelné, ale člověk má prý osm až deset snů za noc. Drtivou většinu z nich si ovšem nepamatuje. Přitom Morfeovy výtvory fascinovaly lidstvo dávno před vznikem psychoanalýzy.

Už ve starověku se lidé domnívali, že ve snech se skrývají tajemná poselství a snažili se je odhalit. Sny zůstávají velkou hádankou i dnes. Vědci ani nyní nedovedou s jistotou říci, z jakého důvodu vlastně sníme.

Umožňují nám sny projevit potlačené emoce?

„Sny plní kompenzační funkci,“ tvrdil švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung (1875–1961). Domníval se, že nešťastní lidé budou mít blažené sny, zatímco spokojené jedince budou ve spánku pronásledovat zlé představy.

Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud (1856–1939) zase razil teorii, že ve snech se projevují naše potlačované emoce. Dáváme průchod přáním, které jsme se naučili skrývat.

V současnosti převládá názor, že sny pomáhají tělu odpočívat a regenerovat. Podle některých teorií se můžeme ve snech učit a objevovat souvislosti, které by nás v bdělém stavu nenapadly. Tušili to snad i naši předkové, a proto říkali ráno moudřejší večera?

Slouží jako zdroj poznání?

Noční snění inspirovalo i velké objevy. Například ruský chemik Dmitrij Mendělejev (1834–1907) objevil svou slavnou tabulku prvků prý díky snům.

Největším tajemstvím ovšem zůstává, jak je možné, že někteří lidé ve spánku zahlédli události, které se teprve měly stát. Třeba prezident Abraham Lincoln (1809–1865) prý spatřil několik dní před svým zavražděním sám sebe v rakvi.

Šlo jenom o projev jeho skrytých obav, které se náhodou naplnily, nebo skutečně existují prorocké sny?