Dar od domorodců Kolumba a jeho námořníky nejdříve nijak nenadchne. Podivně vonící suché lístky nejsou podle nich k ničemu. Později ale objeví jejich kouzlo a vezmou je do Evropy. A to se ukáže jako skvělý tah.

Tabák se šňupe, žvýká, kouří a úspěšně se šíří světem. Dnes je na černé listině zdravotníků, přesto věda hledá v nikotinu i léčebný prostředek.

Když slavný cestovatel Kryštof Kolumbus (?1451-1506) objeví nový kontinent, přiveze z něj do Evropy mnohé skvělé plodiny, jako třeba rajčata nebo brambory. Na palubě jeho lodí však připluje i tabák.

Tato rostlina se těší mezi domorodci z Nového světa velké úctě a oblibě. Považují ji za posvátnou a často ji kouří nebo žvýkají, aby se mohli lépe spojit s duchovním světem.

Slouží jim také pro léčebné účely a jako stimulant, například při bojích nebo během lovu. Proto ji mořeplavcům nabídnou jako vzácný dar.

Podivný dar

Ti „sušené listy, které vydávají zvláštní vůni“ ale příliš neocení, námořníci totiž netuší, jak s nimi mají naložit, ale později vidí domorodé obyvatele tabák kouřit: plní ho do roliček z palmových a kukuřičných listů.

Zkusí to také a jsou překvapeni jeho účinky. Kolumbus si uvědomí možnosti, jaké tabák nabízí a nechá ho odvézt do Evropy.

Traduje se, že prvním kuřákem tabáku na starém kontinentu se stane člen jeho výpravy Rodrigo de Jerez, který se kvůli svému zvyku dokonce ocitne vězení. Kouř, vycházející z jeho úst, musí být rozhodně dílem zlých sil!

Po příjezdu do Evropy se tak rostlině dostává poněkud rozporuplných reakcí. Zatímco průkopník kouření skončí za mřížemi, pro údajně léčebné účinky tabák pěstují na panovnických a šlechtických dvorech ve Španělsku a Portugalsku.

Jedním z těch, kdo se nejvíce zaslouží o jeho popularizaci, je francouzský diplomat Jean Nicot de Villemain (1530-1604), který s sebou přiveze tabákové rostliny z Lisabonu do Francie a představí je na zdejším královském dvoře.

Za jeho zásluhy je tabák botanicky pojmenován Nicotiana a účinná látka v něm dostává později jméno nikotin.

V nemilosti i na výsluní

Evropská popularita tabáku vyžaduje více pěstitelského úsilí v jeho domovině. Nepodílejí se na tom jenom Španělé nebo Portugalci.

Anglická kolonie Jamestown na území dnešního amerického státu Virginie je založena v roce 1607 a obchodník John Rolfe (1585-1622) tady začne pěstovat tabák ve velkém.

Tabákové plantáže se rozšíří po celé oblasti a tabák si získá příznivce i v Anglii a dalších zemích Evropy.

Přesto ne všichni jsou z něj nadšení, do boje proti němu vytáhnou i někteří panovníci, například anglický král Jakub I. (1566-1625) sepíše pojednání o hrozivých účincích tabáku a osmanský sultán Murad IV. (1612-1640) zakáže jeho užívání pod přísnými tresty včetně popravy.

Proti tabáku brojí také katolická církev a papežové Urban VIII. (1568-1644) a Inocenc X. (1574-1655) vydávají za tímto účelem speciální buly. Voňavá droga vezme útokem i Asii.

Tam zaujme kromě běžných smrtelníků rovněž lékaře, kteří ji předepisují jako lék na mnoho nemocí.

Rostlina, důležitá pro USA

Jak tabáku roste popularita a pro jeho pěstování a prodej je zakládáno stále více obchodních společností, je zapotřebí více půdy a s tím i větší počet dělníků. Kromě zotročování stále větší armády domorodých Američanů jsou přiváženi také afričtí otroci.

Ti jsou považování za silnější než Indiáni a za schopné odvést více práce. Jejich ceny na trhu s otroky jsou také vyšší oproti těm pracovním silám, které dřou na bavlníkových nebo rýžových polích.

Kolonie na území dnešních států Maryland a Severní Karolína se po Virginii stávají dalšími dvěma největšími producenty tabáku a jeho vývozci do Evropy.

Tabák výrazně podporuje koloniální ekonomiku a významně se podílí i na formování hospodářství a politiky Spojených států amerických v 19. století.

Je spolu s dalšími faktory jedním z činitelů, které přispějí k válce za nezávislost (1775-1783) a americké občanské válce (1861-1865).

Dým nad zákopy

Už v 18. století se objevují také doutníky, nejprve ve španělské části Ameriky, později se dostanou i do Evropy.

O tom, kdy přesně spatří světlo světa cigarety, se vedou dodnes debaty, ale fakt je ten, že v 1. polovině 80. let 19. století přichází americký vynálezce James A. Bonsack (1859-1924) s novým strojem, který dokáže vyrobit 400 cigaret za minutu a odstraněním namáhavé ruční práce předznamená jejich levnou a masovou výrobu.

Cigarety získají na popularitě hlavně po 1. světové válce, protože si je během tohoto válečného konfliktu oblíbí vojáci. Armáda se obecně zaslouží o rozšíření tabáku, ten totiž pomáhá vojákům překonat zimu, útrapy bojů a povzbuzuje jejich psychiku.

Objevují se také reklamy, které cigarety doporučují ženám jako prostředek, potlačující chuť k jídlu a ženské časopisy té doby popisují kouření jako okouzlující zvyk, hodný femme fatale.

Tabák ve všech podobách, tedy jak v dýmkách, doutnících nebo cigaretách, se šíří světem jako lavina.

Na černé listině

Zároveň se brzy začínají objevovat první náznaky problémů.

První moderní kampaň proti kouření zažívá nacistické Německo, kdy národně socialistická vláda odsoudí užívání tabáku, financuje výzkum jeho negativních dopadů na zdraví, zvýší daň z tabáku a zakáže kouření na různých veřejných místech s ohledem na zdravotní rizika.

Skutečný průlom v boji proti kouření ale přichází v roce 1948, kdy britský lékař Richard Doll (1912-2005) zveřejní první významné studie, prokazující, že kouření může způsobit vážnou újmu na zdraví.

V dalších desetiletích jakoby se roztrhl pytel s výzkumy, které předpokládají úzkou souvislost mezi kouřením a rakovinou.

Následují další restrikce, až nakonec v roce 2003 podepíše téměř 200 zemí ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací úmluvu o omezování tabáku a kontrole reklamy, díky které se kromě jiného začnou na krabičkách cigaret objevovat varovné nápisy a obrázky.

Přesto vědci doufají, že nikotin a příbuzné sloučeniny mohou mít i terapeutické využití a zkoumají jejich vliv například na Parkinsonovu a Alzheimerovu chorobu, poruchy pozornosti i hyperaktivitu, některé duševní nemoci a další chorobné stavy.