Starý muž jménem Sonny Sutton je bledý a pokládá telefon jako ve snu. Pořád nemůže uvěřit tomu, co slyšel. Jeho žena se při pohledu na něj vyděsí. „Co se stalo? Vypadáš, jako bys viděl ducha!“ Sonny nepřítomně odpoví:

„Právě jsem mluvil se svou matkou.“ Píše se rok 1990 a jeho matka je v té době už osmapadesát let mrtvá.

Angličanka Jenny Cockell (*1953) žije svůj všední život manželky a matky dvou dětí . Ten se změní po návštěvě regresního terapeuta, který potvrdí správnost vizí, které ji sužují.

Vidí se v nich jako matka několika dětí, které zůstanou po její předčasné smrti samy. Rozhodne se, že navštíví místo, které ve vzpomínkách na minulý život vidí a zjistí, že její děti jsou dosud naživu. Jejím přičiněním se znovu po mnoha letech setkávají.

Svůj příběh vylíčí v knize, podle které je natočen i film Včerejší děti. Objevují se samozřejmě skeptické názory, které zpochybňují, že Jenny mohla někdy dříve žít.

Jedni ji považují za prolhanou ženskou a podvodnici, jiní za přecitlivělou osobu, která podlehla svým dojmům. Další jí věří. Kde je pravda? Je reinkarnace vůbec možná anebo jsou vzpomínky na minulé životy něčím úplně jiným?

Musím do Irska!

Jenny už jako čtyřletá dívenka často mluví o Irsku. Dokonce namaluje mapu nějaké vesnice. Nikdy tam nebyla a okolí se diví, odkud bere své znalosti. Podivné útržkovité vzpomínky ji provázejí i v dalších letech.

Když se provdá a narodí se jí děti, vize jsou stále intenzivnější. Ženu nejvíce bolí a sužuje ta, ve které prožívá vlastní smrt. Nebo spíše smrt ženy jménem Mary. Má pětatřicet let a právě porodila své osmé dítě.

Jenny vidí nemocnici  i to, co se děje kolem ní a uvědomuje si, že umírá. Cítí zároveň obrovské pocity smutku, lítosti i provinění, protože opouští své děti.

Rozhodne se navštívit člověka, zabývajícího se regresní terapií a během hypnózy vyplují na povrch další bolestné vzpomínky. Od té doby nemá Jenny klid a ví, že ho nenajde, dokud nenavštíví místa, kde Mary žila.

Vydává se nakonec do Irska do místa jménem Malahide, které odmala vídá ve svých vizích. Má obavy. Jak náročné bude její hledání a povede se jí vůbec najít to, co hledá?

Druhý návrat domů

Ve vesnici si uvědomuje, že se shoduje s tou, kterou zná ze svých vzpomínek na možný minulý život a zároveň vnímá rozdíly. „Vyrostl zde například nový supermarket a staré molo v přístavu bylo vyměněno za moderní betonové,“ vzpomíná Jenny Cockell.

Během své návštěvy touží navštívit malý domek, kde žila se svým manželem a dětmi. „Věděla jsem, že dům stál ve skupině jiných domů naproti bažinaté louky. Když jsem přišla na místo, byly tam už jen ruiny.

Přišla jsem na poslední chvíli, protože ruiny brzy odklidili kvůli plánované výstavbě nových domů.“ I když Jenny v této vesnici nikdy předtím během současného života nebyla, tato návštěva je pro ni jako druhý návrat domů.

Najít stopy po své bývalé rodině je obtížné, protože nezná příjmení ženy ze svých vzpomínek. Teprve poté, co prochází církevní záznamy a vylíčí osudy Mary místnímu člověku, dozvídá se, že se dotyčná žena jmenovala Mary Sutton.

Během návštěvy a dalšího pátrání odhaluje osud i jména Mariiných dětí. Co se s nimi stalo po smrti matky?

Děti starší než „matka“

Jenny prochází záznamy církví a úřadů, dává inzeráty do novin. Zjišťuje, že všech osm dětí skončilo u různých příbuzných a některé byly umístěny v sirotčinci. Ke své velké úlevě nachází i dosud žijící potomky. Dávno nejsou dětmi, ale starými lidmi.

Než se setká s dětmi, dobrovolně se podrobí rozhovoru s anglickým producentem, který má zájem o celé nevšední záležitosti natočit dokument, aby dokázala, že její vzpomínky odpovídají tomu, co si pamatují přeživší členové rodiny.

Mluví o rodinném domě, jmenuje druh šicí nitě, kterou Mary používala a dokonce připomene i moment, kdy našli s dětmi živého zajíce, chyceného v pasti. Odděleně od Jenny vyslechne zástupce anglického producenta také jednoho ze synů Mary.

Celkem mělo jít o devět stran informací, které se shodovaly. A jak bylo vše dál?

Kdo vlastně jsi?

Díky Jenny se opět setkali sourozenci, kteří se dlouhá léta neviděli. Nejprve jsou zmatení, neví, co si o celém příběhu i Jenny samotné mají myslet. Tím víc, protože jsou vychováni jako katolíci a něco jako převtělení je pro ně nemyslitelné.

Obrátí se na kněze, který poté, co se seznámí s příběhem a důkazy, šokovaným lidem sdělí, že pravděpodobně jejich matka hovoří skrze Jenny a je to způsob, kterým chce dát rodinu opět dohromady.

„Ví, kde jsme měli obrázky na zdi, co se kde v domě nacházelo i jak byl rozestavěn nábytek,“ potvrdí dcera Mary jménem Phyllis, které je v té době 71 let.

Není však přesvědčena, že Jenny je reinkarnací její matky a stejně smýšlí i další sourozenci, zejména její sestra Betty. Na rozdíl od jejich bratra Sonnyho, který v Jenny vidí svou matku Mary. „Nedokázali mne vidět jako vtělení své matky.

Myslím, že místo toho mne vnímali jako někoho, skrze koho tato žena pracuje,“ potvrdila Jenny Cockell. Zůstali však v kontaktu a setkávala se především se Sonnym až do jeho smrti v roce 2002. Šlo však skutečně o reinkarnaci? Nebo měl pravdu kněz?

Pravda nebo obchodní trik?

Rozhodně se ozvaly i skeptické hlasy. Jenny nebyla totiž schopná říct prakticky nic kromě křestního jména ženy, jejíž má být inkarnací. Neznala její příjmení, ani rodné ani získané sňatkem. Stejně, jako jména dětí a manžela.

Známý americký skeptik Joe Nickell (*1944) tvrdí, že díky jejímu hledání údajných příbuzných přes avízo v novinách a rozesílání dopisů na všechny strany nakonec Jenny Cockell nachází ženu, který by přibližně odpovídala jejím představám.

A i když je s výsledkem svého hledání spokojená a napíše o něm komerčně úspěšnou knihu, již začíná s dalším příběhem. Tentokrát údajně vidí do svého příštího života, kdy je nepálskou dívkou, žijící v 21. století.

Jenny Cockell je velmi inteligentní a dokonce je i členkou Mensy ( společnost, sdružující lidi s vysokým IQ ). Nemohla si vše vybájit, aby udělala reklamu zamýšlené knize? Ale odkud by znala tolik podrobností, které odsouhlasily i děti Mary Sutton?

Reinkarnace: realita nebo mýtus?

Jak je to vlastně s reinkarnací? V putování duší věřily už dávné civilizace, původní obyvatelé Afriky, Ameriky i Austrálie. Nejvíce je rozšířena tato víra v Asii, kde je hlavní myšlenkou hinduismu a buddhismu.

Kritikové se této filozofie se však našli i v minulosti, byl jím napřílad už sám známý řecký učenec Aristotelés (384-322 př.n.l.), který ji označil za výplod fantazie a nesmysl.

V opozici vůči všem pochybovačům vždy stáli někteří filozofové a různí esoterikové a okultisté. V dnešní době je víra v reinkarnaci opět frekventovaná. Velkou roli sehrávají i výzkumy a studie.

Například proslulý americký lékař a psychiatr Ian Stevenson (1918-2007) provedl rozsáhlý výzkum v oblasti reinkarnace a napsal na toto téma řadu pojednání a knih.

Tento odborník během svého života předpovídá, že psychologie se bude muset vzdát starých teorií a přijmout za své teorie nové, které budou akceptovat vědecky prokázanou reinkarnaci.

Stejně tak je přesvědčen, že na univerzitách bude  jednou možné studovat obor reinkarnační psychologie a medicína přeformuluje mnohé věci. Je to možné anebo mají pravdu ti, kdo tvrdí, že myšlenka převtělování odporuje vědeckým zákonitostem?

Falešné vzpomínky

Je pravdou, že Jenny Cockell na mnohé věci „přišla“ v hypnóze. Podle odborníků v této chvíli vystupuje na povrch kryptomnézie neboli zasutá paměť.

Díky ní si člověk znovu vybaví dávno zapomenuté informace, získané například čtením knihy, sledováním filmu anebo vyslechnutím nějakého rozhovoru.

Zároveň se člověk stává velmi bezbranným nejenom vůči hypnotizérovi, ale i vůči vlastním zážitkům, které si chtěl nechat schované v sobě a vzpomínky na ně potlačit.

Navíc si podle odborníků dokáže lidský mozek vsugerovat vzpomínky na zážitky a události, které se nikdy nestaly. Z tohoto důvodu odmítají hypnotické návraty do minulých životů a považují je za šarlatánství.

Jak lze ale vysvětlit mnohé známé případy, kdy zcela cizí lidé dokázali popsat detaily ze života někoho, kdo již zemřel a často před desítkami let? Někteří lidé tvrdí, že se může jednat i o vliv démonů či zlých entit.

Může to tak být anebo jde spíše o možnost, jak se duše zesnulých spojují se svými žijícími potomky a možné falešné vzpomínky pocházejí ne od démonů, ale z „druhé strany“?

Každopádně je reinkarnace zatím věcí, kterou se nepodařilo ani jednoznačně potvrdit, ani vyvrátit.