Nejsme před nimi v bezpečí v třešňovém sadu, na ulici za bílého dne ani na nemocničním lůžku. Pedofilové jsou nevyzpytatelní, třebaže mají nízké IQ jako Zdeněk Moré nebo pět tříd základní školy jako Vojtěch Běloch.

Spravedlnost si s nimi naštěstí ví většinou rady. Kdo není popraven, dostává dlouholetý trest a ještě nařízenou léčbu v ústavu.

Sedí na ní a rukou jí zacpává ústa. Dusí ji. Je vzrušený. Co na tom, že je to malá holčička. Znásilňuje ji. Pak jí sadařský nůž zabodne do krku. Krev si z rukou slíže. I ta jej vzruší.

Pedofilní horník uškrtí Marcelku

Vojtěch Běloch přichází na svět 30. června 1932 v obci Ratíškovice na Hodonínsku. Nemá zrovna příkladné dětství, protože jeho otec má problémy s alkoholem, a samotný Vojtěch si splní jen 5 let povinné školní docházky.

Už v roce 1958 pohlavně zneužije tři děti ve věku 8–11 let. Místo desetiletého trestu vychází ven z vězení po uplynutí poloviční lhůty. Za vzorné chování dostává místo zbylého trestu podmínku.

I tu ale brzy porušuje a putuje znovu do vězení kvůli znásilnění desetileté dívky. A opět je venku, tentokrát díky prezidentské amnestii. Nedá si ale říct ani ve zralém věku a po dvou pobytech za mřížemi.

V roce 1973 je mu 42 let, pracuje jako horník v lignitových dolech, má ženu a tři děti. Přesto ho nepřechází chuť na nekalosti.

Naláká ji k sobě domů

Dne 5. prosince 1973 potkává krátce po poledni na lesní cestě ze školy Marcelu K. (7). Ta odchází dříve ze školy na omluvenku, aby mohla pohlídat mladšího bratříčka.

Protože ji tu Běloch potkává pravidelně, když si chodí do krámu koupit mléko nebo pivo, je možné, že si ji už dávno vytipoval. Teď ji naláká k sobě domů s tím, že jí bude číst z pohádkové knížky. Holčičce tvrdí, že je v bytě také její máma.

Nechce budit pozornost okolí, a tak nařizuje dívce, aby šla přibližně deset metrů za ním. Doma holčičku přes její odpor a pláč dvakrát znásilní. Potom hodlá Marcelku propustit. Dívka mu však hrozí, že vše řekne mámě.

Běloch jí zaváže oči šátkem a orálně ji zneužije. Poté ji uškrtí a vyrazí do obchodu koupit si láhvové pivo. Cestou a v obchodě potkává několik lidí, takže má i na kritickou dobu alibi.

Tělo dítěte zakope v lese

Chladnokrevný Běloch se poté vrací do svého bytu a čeká, až se setmí. Poté tělíčko holčičky ukryje do jutového pytle a za tmy jej odveze do nedalekého lesa. V té době už malou Marcelku hledá celá vesnice.

Obyvatelé obce si berou dokonce v práci volno, aby se mohli pátrání zúčastnit, a policisty doplňují i vojáci. Dítě hledá postupně až 200 lidí. Pachatel ale tělo zakopal a místo zakryl větvemi. Osobní věci jako kabát, bačkory nebo školní brašnu rozházel po okolí.

Desetkrát změní výpověď

Policie ale ví, že Běloch dvakrát seděl za pohlavní zneužití, a má ho v hledáčku podezřelých. Během domovní prohlídky najde v mužově bytě Marceliny školní sešity.

Vrah končí ve vazbě, kde se modlí, aby napadl sníh a pohřbil tak naději, že bude Marcelka v dohledné době objevena. Mrtvola holčičky je nalezena 11. prosince.

Během vyšetřování Běloch celkem desetkrát změní výpověď a přizná se i k sexuálnímu napadení a utopení neznámé ženy. Policie mu ale nevěří. Podle sexuologů se jedná o nebezpečného pedofila, který se neštítí ani fetišismu. Možná náprava se jim zdá nereálná. Vojtěch Běloch je proto 23. května 1975 popraven.

Pedofilní sanitář znásilní miminko

Jaroslav Oplíštil přichází na svět v roce 1955 ve Frýdlantu v Čechách. Později žije ve Varnsdorfu a Liberci. Jedná se ale od začátku o problémového hocha. Od 14 let pije alkohol, od 15 kouří. Před soudem stojí už v 18 letech.

Za vloupání do obchodu, z nějž ukradl cigarety a čokoládu. Ještě v 70. letech putuje opakovaně za mříže kvůli útěku z vojny, příživnictví, podvodům i majetkové trestné činnosti. Zdá se, že se mu tam snad líbí. V 80. letech to není o moc lepší.

Je mu 31 let, když si prý uvědomí, že jej přitahují děti. V květnu 1986 láká dvě dívky Klárku (9) a Evu (7) do lesa za Jabloncem nad Nisou. Namlouvá jim, že má pro ně štěňátka.

V lese jim ale hrozí uškrcením, pokud mu nebudou sahat na penis. Sám je osahává a líbá na přirození. V srpnu onoho roku je poslán za pohlavní zneužívání a rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví na pět let do vězení.

Amnestie pro pedofila

Jenomže pak přichází amnestie prezidenta Václava Havla z ledna roku 1990. Jaroslav Oplíštil opouští vězení o rok a půl dříve a má namířeno do Prahy, kde se týden po propuštění hlásí na místo sanitáře v Nemocnici na Bulovce.

Toto povolání již v minulosti vykonával a během pracovního pohovoru i přiznává, že je amnestovaný vězeň. Doznává se ale jen k loupežím, takže je přijat pro jistotu na dětské oddělení, aby dospělým pacientům neodcizil něco cenného.

Hlavní sestra ho ale marně opakovaně žádá o výpis z rejstříku trestů. Navíc její kolegyně zjišťuje od kurátorky z Liberce, že je trestán pouze za krádeže. Personál si na něj nestěžuje, s jeho prací je spokojen a Oplíštil vypadá, že má rád děti.

Jeho mazlení s nemocnými dětičkami však není vůbec tak nevinné, jak si mohou sestry myslet.

Broukající Barborka

„Vždycky když jsem byl napitej, tak jsem měl slabost na tuhletu dětskou něžnost. Je to takový čisťounký, žádný nějaký takový… Vždyť si vemte nějakou ženskou. Je to chlupatý a smradlavý,“ vysvětluje později polici Oplíštil.

Je 30. dubna 1990, když si řekne, že si 24hodinovou službu trochu zpříjemní a s kamarádem se jde napít do hospody. Vrací se podnapilý s pomocí kolegy.

Posílen alkoholem unáší na dětském oddělení sedmiměsíční holčičku Barborku, která ho zaujme svým vrněním. Ani neví, že se jedná o holčičku, dokud nespatří její červené dupačky.

Na pokoji v ubytovně utře děvčátku zadeček, protože se pokálelo a vykoná sexuální akt. Vážně dívenku zraní. Když holčička křičí, zmáčkne jí krk a je konec. Barborka je mrtvá.

Tělíčko je pod postelí

K vyvrcholení prý u něj nedošlo. V té době už Barborku hledá celé oddělení a vrchní sestra také upozorní policii na bývalého kriminálníka. Bezpečnost jde najisto.

Tělo holčičky nacházejí strážci pořádku pod postelí a pachatel se na místě přiznává s tím, že dítě nechtěl zabít. Žádá pro sebe trest smrti, ale ten byl zrušen den po jeho dopadení.

Místo toho dostává 25 let za mřížemi, zákaz pobytu v Praze na 5 let a práce s dětmi. Má také nařízenou ochrannou ústavní léčbu.

Z vězení na psychiatrii

V červnu 2020 žádá Oplíštil o propuštění z nařízené ochranné ústavní léčby na psychiatrii v Kosmonosech. Už se jmenuje Jaroslav Nývlt. Jméno si raději dávno změnil, aby nebyl se svým odporným činem spojován.

Podle znaleckého posudku ochranná léčba splnila svůj účel a Nývlt by mohl navštěvovat psychiatrii dál ambulantně. S tím ale rozhodně nesouhlasí okresní soud v Mladé Boleslavi. Soudkyně je přesvědčena, že pachatel představuje nadále hrozbu pro společnost.

Nývlt uvádí, že má na svobodě zázemí a řadu plánů do budoucna. Soud ale jeho žádost zamítá.

Pedofilní dělník vraždí v sadu

Zdeněk Moré přichází na svět v listopadu 1948, jeho život začíná v Děčíně. Rodiče se rozvádějí o tři roky později a on se sourozenci putuje do dětského domova. Na základní škole si splní jenom 7 tříd a jednou propadne.

Jeho IQ je pouhých 79. Střídavě pracuje jako kopáč, pomocný dělník nebo lakýrník. Do svých 40 let je už 14krát trestaný převážně za krádeže a vloupačky. Dohromady stráví za mřížemi 19 let života.

Naposledy vyjde z vězení v prosinci 1988. Povahy je spíše tiché a samotářské. Kromě sledování fotbalu a hokeje nemá žádné koníčky. Dvakrát se rozvede a je těžký kuřák.

Smrt na třešních

Je 7. června 1989 po obědě a 11letá Hanička Š. vyráží na třešně do Libně v Praze. Když zrovna češe strom, přichází Moré, který ji oslovuje: „Tak co, máš jich dost?“ Hanka ho tady viděla už mockrát a nemá z něj dobrý pocit.

Snaží se slézt, když jde poblíž nějaký kluk, ale ten projde moc rychle. Pachatel si všimne dívčiných kalhotek, když leze dívka ze stromu a shrnou se jí tepláky. To ho vzruší.

Jakmile se snaží holčička sebrat ještě popadané třešně a ohýbá se, využívá Moré situace. Připlíží se, popadne dívku, zacpe jí ústa a zatáhne ji do křoví. „Tam jsem ji položil. Obličejem na zem.

Sedl jsem si na ni, pravou rukou jsem jí ucpal ústa a takto jsem ji dusil. V tu dobu byla ještě živá. Byl jsem z toho silně vzrušený, pohlavní úd jsem měl ztopořený. Za této situace jsem ji začal ohmatávat,“ vypovídá později Moré.

Po vraždě káva s cigaretou

Dívka se prý nebrání a vydává jen podivné zvuky. Znásilňuje ji. Pak popadne zahnutý sadařský nůž a dívku bodne pod ucho do krku. Potom řízne. Teplá krev ho znovu vzruší.

Dívka je ale mrtvá, a proto ji schová pečlivě v křoví, krev z rukou slíže a nůž hodí do řeky Rokytky. Doma si v klidu připraví kávu a vykouří cigaretu, než se dostaví jeho přítelkyně. O dva dny později nachází tělo zavražděné kolemjdoucí školák.

Rozjíždí se pátrací akce a na Veřejné bezpečnosti vypovídá i žák osmé třídy, který procházel třešňovkou v době, kdy Hanka ještě žila. Moré raději zmizí a zanechává za sebou dopis, v němž oznamuje, že se rozhodl spáchat sebevraždu.

O tři dny později se ale udává na služebně. Tvrdí, že činu lituje, ale vzrušují ho děti. Ženy ho nezajímají už řadu let.

Snaží se dostat na svobodu

Lékaři a sexuologové jsou přesvědčeni, že Moré je slaboduchý pedofil s bisexuálním zaměřením. Kastraci jako prostředek desexualizace vidí jenom jako částečné řešení problému. Neovlivní totiž jeho psychické povahové rysy.

Protože je v květnu roku 1990 zrušen trest smrti, nehrozí tak ani jemu. Moré už píše na všechny strany, že je nevinný. Téhož roku je odsouzen na doživotí. V roce 1991 je trest změněn na 25 let a má nařízenou sexuologickou léčbu.

Ve vězení je 24 let, poté nastupuje v roce 2013 léčbu na psychiatrii v Bohnicích. V současnosti se snaží dostat poněkolikáté na svobodu. Tvrdí, že s ním pohled na děti díky práškům nic nedělá.

Podle lékařů ale léčbu spíše sabotuje, a proto každé dva roky prodlužují u soudu jeho pobyt.