V roce 1896 se pražští radní rozhodnou, že by se na mapách lépe než Senovážné vyjímalo jméno rebelantského českého novináře Karla Havlíčka Borovského.

Rakousko-uherská orlice naštěstí postupně ztrácí svoji moc, proto policejní aparát c. k. monarchie zřejmě velkoryse přehlédne, že je náměstí věnováno neposlušnému pisálkovi Karlu Havlíčkovi Borovskému (1821 – 1856).

Konečně po několika staletích dojde v roce 1918 osvobození z rakouských spárů! Jméno jednoho ze tří nejdůležitějších historických novoměstských rynků kvůli tomu ale tentokrát naštěstí není třeba měnit.

Nový stát je jenom potvrzením všeho, o co se Havlíček během svého sice poměrně krátkého, ale o to bouřlivějšího života snažil.

Pryč se vším českým

Úplně jinak se ale ke jménu známého novináře, který byl známý svým nekompromisním postojem k německému živlu, postaví nacisté. Jejich heslem je:

„Pryč se vším českým a nepřáteli říše!“ Nemají ale chuť vymýšlet něco nového, proto sáhnou po osvědčeném a už jednou použitém Senovážném náměstí. V roce 1945 je už zase všechno úplně jinak.

Po skončení 2. světové války jsou všichni nadšení z nově nabyté svobody. Touha po všem českém podnítí k další výměně cedulek. Od neutrálního Senovážného (na náměstí bývala dokonce budova s váhou na seno) se vrací zpátky k Havlíčkově. Vydrží tu ale jenom dva roky.

Po roce 1948

Svého náměstí se v roce 1947 dočká český politik a novinář JUDr. František Soukup (1871 – 1940), který se po vzniku Československa stává na dva roky ministrem spravedlnosti a později 10 let (1929 –1939) předsedá Senátu.

V 50. letech ale jeho osoba zavání demokracií první republiky, proto ho v roce 1951 střídá ruský básník Maxim Gorkij (1868 – 1936). Kola dějin se ale točí dál a po roce 1990 nahradí ruského básníka znovu vážení sena.

Celých 400 let vydrželo na náměstí jedno jméno (už od dob založení v éře Karla IV. se tu říkalo Senný trh, což v 16. století nahradil název Senovážné), aby se potom za pouhých 100 let změnilo dokonce šestkrát!