Na předchůdce zmrzliny je možné narazit už v Písmu svatém. Izraelský král Šalamoun (vláda v letech asi 970–931 př. n. l.) rád nabízí k občerstvení ochucený sníh.
Staří Číňané si přibližně kolem roku 3000 př. n. l. dopřávají ovocnou ledovou dřeň. I faraoni ve starém Egyptě servírují sobě a svým váženým hostům sníh s ovocnou šťávou. Starověcí Řekové si led a sníh míchají rovněž s ovocnou šťávou, ale také s medem.
Revoluce v chlazení
Moderní dějiny zmrzliny začínají roku 1550, kdy italský cukrář Blasius Villafranca vyrábí umělý led. Přijde na to, že není problém ochladit jakoukoli hmotu ve směsi soli, ledku a sněhu. To je naprosto revoluční vynález.
Díky němu zmrzlinu ochutná francouzská královna Kateřina Medicejská (1519–1589). Tento způsob uchovávání lahůdky pak vydrží až do roku 1875, kdy je vynalezena chladnička.
Se zmrzlinou do kaváren
První „zmrzlinárna“, tedy kavárna, ve které se podávala tato pochoutka, vznikla v Paříži kolem poloviny 17. století.
V dalším století už měla dokonce své slavné štamgasty, mlsat sem chodili například Denis Diderot a Jean Jacques Rousseau. Pozadu nezůstaly ani České země.
Zmrzlina se u nás začala servírovat roku 1788 hned ve dvou pražských cukrárnách a rychle získala popularitu mezi bohatými měšťany a šlechtou. Počátkem 19. století prý dělal nejlepší zmrzlinu v Praze ve své cukrárně pan Herrmann.
Nabízel ji dokonce o přestávkách návštěvníkům představení v Nosticově divadle (dnešní Stavovské divadlo).
