Pranostiky a přírodní pozorování: Jak předpovídali počasí naši předkové?

Dříve lidé neměli družice ani radary, ale dokázali předpovědět počasí s překvapivou přesností. Jaké triky používali a proč některé pranostiky fungují dodnes?

Dříve lidé pozorovali oblohu, zvířata a měli po ruce pranostiky

Jak to s plánováním podle předpovědi počasí měli naši předkové? Paradoxně byli na těchto informacích existenčně závislí více než my. Šlo jim o načasování prací na poli, sekání trávy, či žní.

Mezi lidmi kolují historky o tom, jak starý soused předpovídal déšť a bouřky. Někde podle včel, jinde podle ptáků a květin, nejvíce efektně zní asi „věštění“ podle vlhkých schodů za stodolou.

Nešlo přitom o nic jiného než o uvedení teploty rosného bodu do praxe (vodní pára z přesyceného vzduchu se sráží za jistých okolností na chladnějším místě).

Naši předkové se při předpovědi počasí spoléhali na pozorování oblohy, zvířat a pranostiky, které vycházely z dlouholetých zkušeností.

Příroda funguje přesněji než modely

Vodítkem pro ně byly také pranostiky, které vycházejí z dlouholetých zkušeností s počasím a jsou spojovány se svátky. Třeba pranostika „Svatý Martin přijíždí na bílém koni” (11. listopadu) dává zprávu o tom, kdy je potřeba být připraven na první sníh.

Tedy ne že tento den sníh napadne, ale že se to už může stát. Stejně „Medardova kápě (8. června) čtyřicet dní kape“ připravuje na deštivé období, ne na to, že bude celých 40 dní pršet.

Předpověď počasí z oblohy

Jestliže družice a radary v předpovědích pro malé lokality selhávají, předpověď z mraků na obloze slouží lidem po staletí a velmi přesně. Jejich vzhled, změny, hustota i výška odrážejí děje v atmosféře.

Pozorování pomůže odhadnout vývoj počasí v následujících hodinách, někdy i dnech.

Načechrané obláčky jsou nejznámějším typem oblačnosti. Taková oblaka se odborně nazývají cumulus (kupa) a jsou znakem pěkného počasí.

Vzhled, hustota a výška mraků odrážejí atmosférické děje a pomáhají odhadnout vývoj počasí v následujících hodinách i dnech.

Tihle „beránci“ se v parnu mohou zvětšovat a přeměňovat, růst do výšky, do tvaru hory či kovadliny. Změní pak barvu do šedé a jsou z nich bouřková mračna zvaná cumulonimbus (dešťová kupa).

Zatímco moderní meteorologie spoléhá na složité technologie, naši předkové dokázali číst znamení přírody s překvapivou přesností. Mnoho jejich pozorování a pranostik platí dodnes a mohou být užitečným doplňkem k moderním předpovědím.