Sice určitě nemůžeme říct, že existuje, ale většina astronomů považuje jeho existenci za reálnou.
Řeč je o kulovitém oblaku komet ležícím na samém okraji naší sluneční soustavy pojmenovaném po nizozemském astronomovi Janu Hendrikovi Oortovi (1900–1992), který jej jako hypotézu představí již roku 1950.
Většina komet se na cestě ze svého kutlochu drží oběžné dráhy za trpasličí planetou Pluto, některé ale přilétnou navštívit vnitřní část naší soustavy. Pověstný ocas z plynů a prachovým částic může mít i 100 milionů kilometrů a vždy se táhne směrem od Slunce.
Dobrou zprávou by mohlo být, že jejich jádro tvořené hlavně ledem a prachem nebývá většího průměru, než 10 kilometrů. Ale…
Velká rychlost, velká škoda
Srážka země s planetkou je přeci jen pravděpodobnější, než kolize s kometou. Pokud by k ní ale došlo, bude nám hrát do karet fakt, že kometární jádra bývají menší, než leckterá planetka?
Překvapivě spíše ne, samozřejmě pokud nepůjde o rekordního asteroidního giganta. Komety mají totiž v průměru 3,5krát vyšší rychlost, přilétají z větší dálky a navíc se vyznačují ostřejším úhlem.
Pokud by ke srážce došlo, následky budou zřejmě globální… a možná také fatální. Poposedáváte nervózně na gauči? Nemusíte, alespoň zatím ne, v současnosti nám takový scénář nehrozí.
Pokud se ale podíváme do minulosti, minimálně jeden „drtivý dopad“ kometárního původu s trvalými následky na lidstvo bychom našli.
Může za to katastrofa?
Píše se rok 1920, když jsou v okolí města Clovis v Novém Mexiku poprvé nalezeny pazourkové oštěpy.
Zanechala je tu kultura, která se objeví zhruba před 13 000 lety, rozšíří se po většině kontinentu a podle moderních výzkumů DNA se stane předkem 80 % americké domorodé populace.
Jak tato kultura ale rychle expanduje, tak rychle její charakteristické rysy zase mizí. Co se stalo? A souvisí to nějak s vyhynutím velkých pleistocenních savců?
Na případ si posvítí krom jiných i tým chemika Richarda Firestona z prestižní Lawrencovy národní laboratoře v Berkeley, známé zkrátka jako kalifornské Berkeley Lab.
Všechno souvisí se vším!
A dle rčení, že „všechno souvisí se vším“ nám vědci servírují rekonstrukci srážky Země s vlasaticí, která se podepíše na celé planetě i jejím životě. Proč lidé přestali lovit a přeorientovali se na zemědělství?
Mnohá vědecká teorie poukazuje na možnost přírodní katastrofy, která k tak radikální změně naše předky v podstatě donutí. A zdá, že víme, o jakou událost jde.
Ve vrstvě staré asi 12 800 let vědci najdou na několika místech světa skla s nízkým podílem vody, na které musela působit teplota vyšší než 2200 °C. Výzkum tak nahrává teorii srážky naší planety s kometou.
