Vězení v Chille, v Japonsku nebo snad v Iráku? Asi si umíme představit, že nikam na světě nebude zcela bezpečné pašovat kokain, LSD nebo mít tam adoptované dítě, které vám jen tak dají a vy k němu nemáte žádné papíry.

Britský dokumentární seriál Vězněm v cizině zobrazuje v několika dílech právě tyto příběhy. Příběhy lidí, kteří se naprostým omylem nebo svou vlastní nerozvážností dostali do pořádného problému.

„Jak dny ubíhaly, začala jsem si uvědomovat, jak je tohle místo odporné. Někdy jsme měli rýži plnou červů, měli jsme larvy v polívce, té jsme říkali vybuchlá rybí hlava. Vypadalo to, jako kdyby vzali rybu, nechali ji vybuchnout a hodili do hrnce.

Kolem celého vězení běžel odpadní žlab, ve kterém plavaly i věci ze záchodů. Přetékalo to do místa, kde jsme se sprchovali. Ani ve snu by mě nenapadlo, že si někdo myslí, že v tomhle můžou lidé žít,“ říká ve své výpovědi americká žena, která byla odsouzena v Bangkoku za pašování drog na doživotí.

Dalším příběhem je také pašován drog, tentokrát v Číně. „Jednoho dne zazvonil telefon – ahoj synku, jak se máš? – ozvalo se. Fakt mě tím zaskočil. Nechápal jsem, jak mě našel, nemluvili jsme spolu několik let.

Synku, jsem v Pákistánu, nechceš si udělat menší výlet?“

A tak se Scott vydal do Pákistánu za svým otcem na výlet. Otec ve výpovědi říká: „Scott v tu chvíli ještě netušil, že jsem ho sem nevytáhl na žádný turistický výlet, a teď nastala ta správná chvíle prozradit mu, proč je tady.

“ Syn Scott na návrh propašovat dvacet kilo hašiše bohužel kývl, přitom moc dobře věděl, že propašovat takové velké množství drog z Pákistánu do Číny nebude lehké.

Je až neuvěřitelné, jak tyto příběhy začínají stejně. S vidinou velkých peněz. Však co je na tom, podniknout jednu cestu a dovézt balíček na místo určení? Veškeré příběhy ale nejsou o drogách. V díle Uneseni v Iráku se dva novináři vydávají do nebezpečné země za vidinou skvělé reportáže.

Jakmile se dostanou do centra, chtějí si vzít taxíka do Tal Afar.

Podle reakce všech taxikářů, kteří jim gestem ukazují podříznutý krk a odmítají je tam odvézt i za větší sumu peněz, by normální člověk pochopil, že na území vstupovat nebude ten nejlepší nápad. Ale copak byste to byli za novináře, kdybyste kvůli zajímavé reportáži s krátkým videem a několika řádky nenasadili vlastní život?